Vztah mezi myšlením a imaginací má zcela zásadní význam pro literaturu i filosofii. Kniha, v níž je konfrontováno středoevropské vnímání reality s myšlením sousedních kultur ovlivněných odlišnou historií.
Nová kniha Jiřího Pechara (1929), estetika, literárního teoretika, filosofa a překladatele vřazuje český pohled na prolínání filosofie a literatury do kontextu světové tvorby a uvažování. Některé Pecharovy úvahy mají své východisko v nazírání na určitá literární díla nebo na určité literární osobnosti, ať je to v souvislosti se středověkým myšlením Dantova Božská komedie, v souvislosti s úsilím o kulturní syntézu Goethe, nebo v souvislosti s nejdramatičtějšími aspekty života jednotlivce i společnosti rozbor románových děl Tolstého a Dostojevského.
Proustovo dílo dalo příležitost rozvinout jeho úvahy o prožitku toho, co se vymyká času, ale zároveň s tím i vazbě na vlastní já. S tématem imaginace souvisí ovšem i pasáž věnovaná Freudově interpretaci snů a vzpomínek z raného dětství, na kterou navazuje i úvaha o roli, jakou v určitých literárních dílech hrálo srovnání života a snu. V souvislosti s křesťanstvím a vírou Pechar vede také úvahy nad některými myšlenkami Jana Patočky. Skutečnost, že se v sledu jednotlivých partií knihy obráží i historie Evropy – se zvláštním zřetelem na historii českou, přemýšlí i nad někdejšími spory o smyslu českých dějin.

Revoluce! je absurdní románová groteska. Nevychází ze skutečnosti, ať historické či soudobé, odehrává se na vymyšlených místech v neurčeném čase. Reálně se však snaží upozornit na to, jak je nesmyslné řešit zapeklité dějinné okamžiky násilím.
Text je předznamenán citátem André Mauroise: „Ještě nikdy se nestalo, aby nějaká revoluce zanechala po sobě u moci lidi, kteří ji provedli. A přece se najdou revolucionáři: to je důkaz, jak málo poučná je historie.“
Dušánek, rozhlasový mistr zvuku, je člověk naivní, bezelstný a pošetilý. Na základě podvrženého důkazu je zatčen a vzat do vazby pro podezření z přípravy revoluce. Ve věznici ho šikanuje vrah Pštros. Setká se tu s multikonfesní kaplankou Ráchel, zamilují se do sebe, a kaplanka přijde kvůli tomu o místo. Ve vykonstruovaném procesu je Dušánek odsouzen k trestu smrti.
V extrovně hospody Lidový dům se tribun lidu Semlela, populární celebrita, schází se svými blízkými. Kromě něj a lidu chodí do Lidového domu také Vlasta Revoluce, idealistka a teoretička revoluce. Adoptovala malou Jenůfku, přidrzlé dítko bez rodičů, které nenávidí dětské domovy.
V Lidovém domě jednoho dne vypukne revoluce a rozšíří se po celé zemi. Vlasta stojí v jejím čele. Tribun lidu Semlela revoluci nepřeje, nechce přijít o své postavení populárního tlučhuby, vyhovuje mu status quo.
Revoluce vítězí, zachrání Dušánka před oprátkou a vyzdvihne ho do role prezidenta. S otřesenými nervy se prezident Dušánek uchýlí do péče psychiatrů, maminky a své milé Ráchel. Revoluce mezitím bují, je krvavá, vrah Pštros získává významné postavení. Tribun Semlela uprchne do zahraničí a omylem se místo na Západ dostane na Východ. Po dlouhém čekání se mu dostane audience u cara. Požádá jej o pomoc, prodá mu svou vlast.
Dušánek se pochlapí, dekretem zruší trest smrti, také Vlastě Revoluci dojde, že v zemi je neúnosná situace, pokouší se zjednat spravedlnost. Jenže tribun Semlela se vrátí s carským vojskem a udělá pořádek on. A jak dopadnou kladní hrdinové?

Ve své aktuální básnické sbírce míří Marie Jehličková k širokodechým litaniím a hymnům, plných neologismů, archaismů, patosu a závratí. Neleká se velkých abstraktních pojmů ani kosmických a existenciálních hlubin.
Fascinující obrazy, jež básnířka vytváří, nejsou žádným estetickým ornamentem ani výsledkem poetického konstruktérství či krasořečnění. Každé slovo je procítěné, ba protrpěné. Autorka nepěstuje poezii, ale po vzoru vidoucích básníků zapisuje viděné „na toulkách bdění ve snu“. „Kloubíme bytí / a pak zas vzlétáme, jeden s druhým, / na toulkách bdění ve snu... Kdo se netopil, jen ztěžka pochopí vzlet anděla... Obraz ještě ne zřený / rozseté ticho po modrých mracích / jež vplouvají do ložnice / hozené našikmo v problouzněný tvar dne...“