Jako zasloužilý pamětník psychedelického hnutí nabízí William A. Richards čtenářům desítky let vlastní, nezprostředkované zkušenosti s výzkumem psychedelik. V této pozoruhodné knize se pohybuje jak na poli diskuzí o nejdůležitějších momentech psychedelického výzkumu, tak v hlubokých náboženských a metafyzických tématech, která probírá s péčí a smyslem pro detail. Autor nabízí rozvážné a pragmatické rady, např. jak si poradit s psychosomatickými potížemi při užití psychedelik, jak bezpečně maximalizovat potenciál k navození spirituálně transformativní mystické zkušenosti, jak mohou psychedelika dát smysl běžnému životu i prožitku umírání a jak mohou tyto látky udivujícím způsobem pomoci při těžkých závislostech nebo klinické depresi. Kniha Posvátné poznání věnuje hlavní pozornost zkoumání mystických prožitků, které jsou zřejmě tím hlavním a nejpřekvapivější zjištěním psychedelického výzkumu. Pokud jsou spirituální prožitky katalyzované psychedeliky nerozlišitelné od mystických stavů, jejichž líčení jsou náplní literatury všech větších náboženství, vědci a badatelé mají k dispozici jedinečný a drahocenný nástroj — mohou vcelku spolehlivým a replikovatelným způsobem zprostředkovat mystickou zkušenost. William A. Richards postupuje podrobně, systematicky a hovoří rozvážným, průzračným jazykem. Postupně tak stránku po stránce rozkrývá svou vizi úžasných hlubin lidské psýché a podobně úžasné krásy tohoto světa — vizi, která v jeho případě není jen jakousi vznosnou, nepodloženou metafyzickou spekulací, nýbrž dobře vystavěnou koncepcí, doloženou podrobnými popisy prožitků a vhledů pacientů a dobrovolníků.

Tento cyklus přednášek pronesl F. W. J. Schelling v roce 1810 ve svém rodišti pro úzký kroužek přátel, který ho požádal o stručné objasnění jeho filosofického systému. Jakkoli šlo o vzdělané publikum, postrádalo zvláštní filosofickou průpravu, což Schelliga vedlo k přístupnému a srozumitelnému vyjadřování. Zároveň se zde Schelling na malé ploše věnuje celému svému systému, a tedy obrovské šíři témat od ontologie, přes filosofii přírody až k filosofii ducha. Obě tyto okolnosti předurčují Stuttgartské přednášky k tomu, aby se pro zájemce staly vstupní branou do Schellingova středního myslitelského období, jehož známějším, ale zároveň komplikovanějším výrazem jsou spisy Zkoumání o bytnosti lidské svobody a Věky světa. Překlad je doplněn vysvětlujícími poznámkami a úvodní studií, která tento spis zařazuje do kontextu Schelingova myslitelského vývoje a přináší i stručné shrnutí myšlenkového postupu přednášek.

Záznamy snů německého filozofa, muzikologa, sociologa a estetika Theodora W. Adorna (1903-1969) jsou často bizarní, někdy dokonce komické, odhalují jeho surreálné i erotické představy, ale i motivy z rodinného prostředí.

Své sny začal Theodor W. Adorno, jeden z nejvýznamnějších představitelů kritické teorie tzv. frankfurtské školy, pozorně zaznamenávat v roce 1934, tedy ještě před svou emigrací z Německa do USA, a v zápiscích setrval až do roku 1969, do doby krátce před svou smrtí. V předmětném svazku se autor nesnaží texty nijak vysvětlovat, interpretovat či psychoanalyticky hodnotit a nechává je bez komentáře. Přesto v jednom rozhovoru, který na dané téma poskytl médiím, jakési vyjádření poskytl, když prohlásil: „Sny nejsou vzájemně pospojovány jako naše sny, nýbrž tvoří také kontinuum, patří jednotnému, ucelenému světu, podobně jako Kafkovy povídky. Čím těsněji však spolu sny souvisejí nebo čím častěji se opakují, tím větší je nebezpečí, že je už nedokážeme od skutečnosti odlišit.“
Ve svých snech se Adorno setkává z různými osobnostmi kulturního a společenského života a doléhají na něj pocity viny v souvislosti s holocaustem, jemuž jako emigrant unikl. Často, možná v právě v této souvislosti, prožívá ve snech například svou vlastní popravu.
Protokoly snů nabízejí překvapivý materiál k pochopení vnitřního světa Adornovy výjimečné osobnosti. Kniha je závěrem opatřena komentářem německého profesora literatury na univerzitě v Hamburku Jana-Philippa Reemtsmy.