Knihkupectví Ostrov

V této knize dochází k setkání výtvarníka Jana Švankmajera s dvěmi hororovými povídkami kultovního japonského spisovatele Edogawa Ranpy. Jak ostatně Švankmajer popisuje, setkání s Ranpovým dílem bylo uhrančivé kvůli „taktilnosti“, která ho vzrušuje a dlouhodobě zajímá. Se zpracováváním „hmatovosti“ v umění ostatně pracuje již od poloviny sedmdesátých let, a to nejen ve filmu, ale i ve svých výtvarných objektech i ilustracích. Ranpovy netradiční povídky jsou výzvou k jistému experimentování s hranicí pouhé knižní ilustrace, která se většinou chápe jako subtilní dopovězení, doprovod k převládajícímu textu. Švankmajer jde jinou cestou a nabourává takovou představu – chce svými ilustracemi poskytnout čtenářům další rozměr, tedy jisté zpřítomnění smyslových a hmatových pocitů. Zároveň se v takovém ztvárnění nezapře jeho filmové vidění – rozfázovaná „animace“ dodává povídce rozměr v tradici stroboskopu, resp. v tradici pověstného Linnettova „kineografu“, čili řadě obrázků jdoucích za sebou a vytvářejících pomocí listování iluzi pohybu.

Zvuková adaptace deníku Anne Frankové vznikala čtyři roky. Obsahuje autentické zápisky od Anne Frankové, zveřejněné v Souborném vydání (Triáda 2022), a řadu dokumentárních textů, svědectví (Otto Franka, Anniny kamarádky z dětství Hanneli Goslarové nebo rodinné přítelkyně a spolupracovnice Miep) a odborné literatury. Výsledná nahrávka sestává ze čtrnácti asi pětadvacetiminutových kapitol a účinkuje v ní dvanáct vynikajících českých hereček a herců.

Obsahuje CD s nahrávkou ve formátu mp3 a 24stránkový booklet s fotografiemi Karla Cudlína z natáčení, textem autora adaptace M. Bambuška, citáty a informacemi o adaptaci.

scénář a režie / Miroslav Bambušek
hudba / Tomáš Vtípil
Anne Franková / Magdaléna Borová
Kitty / Zuzana Stivínová
Otto Frank / Martin Finger
Margot Franková / Gabriela Pyšná
Edith Franková / Eva Salzmannová
Hanneli Goslarová / Anežka Šťastná
Peter van Pels / Mark Kristián Hochman
Miep Giesová / Lucie Trmíková
Rachel Frankfoorderová / Hana Frejková
Hermann van Pels / Igor Chmela
Auguste van Pelsová / Magdaléna Sidonová

Fritz Pfeffer / Miloslav Mejzlík

| dramaturgie: Robert Krumphanzl | instrumentalisté: Lukáš Mik – housle, Karel Mitáš – housle, Stanislav Vacek – viola, Josef Klíč – violoncello, Petr Fučík – bicí, Elia Moretti – percussion, Tomáš Vtípil – housle, klavír, trubka, elektronika | zvuk: Michal Deliopulos (záznam, mix), Tomáš Pernický (sound design) | odborné historické a jazykové konzultace: Magda de Bruin Hüblová, Antonín Petruželka, Eliáš Sidon | při realizaci dále spolupracovali: Lucie Bartoňová, Magda Juránková, František Rydval, Michal Rydval | cover design: Robert Konopásek | photo © Karel Cudlín, 2025 | v adaptaci jsou použity překlady © Magdy de Bruin Hüblové z knihy Anne Frankové Zadní dům (Deník) a Souborné vydání | adaptace vznikla se schválením © Anne Frank Fonds (Basel), 2025

Annelies Marie Franková (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina spolu s několika dalšími lidmi skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 si dospívající Anne psala deník, své záznamy později přepracovávala a pojala záměr napsat knihu. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec Otto Frank. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce sestavil otec z Anniných zápisů knihu a vydal ji s názvem Zadní dům.

Magdaléna Borová je divadelní a filmová herečka. Dvacet let byla členkou činohry Národního divadla a ztvárnila tam řadu postav (Thomasinu Coverlyovou, Ninu Zarečnou, Elizabeth Bennetovou, Dorotku, Desdemonu, Boženu Němcovou a další). Účinkovala v několika filmech, například Sucho, Němá tajemství, Krajina ve stínu – za roli Marie získala v roce 2020 Českého lva a Cenu České filmové kritiky. Spolupracuje s televizí a rozhlasem. Její láskou jsou lidové písně, ráda je zpívá sama i s druhými, vede sborové zpívání, věnuje se i tvorbě vlastních písní.

Miroslav Bambušek (nar. 1975) je dramatik, spisovatel, divadelní a filmový režisér. Dlouhodobě se věnuje projektům, které vnímají kulturu jako platformu pro politickou a sociální reflexi. Z jeho dosavadních prací připomeňme film Lidi krve z roku 2021 nebo divadelní představení Kacířské eseje ve Studiu Hrdinů, pojednávající o Janu Patočkovi a Chartě 77.

Tomáš Vtípil (nar. 1981) je hudební skladatel, houslista, hudební producent a performer. Je členem několika hudebních uskupení rozličných žánrů, skládá filmovou a scénickou hudbu. S M. Bambuškem spolupracuje dlouhodobě, vytvořil hudební složku například k inscenacím Pustina (s undergroundovou skupinou DG 307), Woyzeck či k filmu Lidi krve.

Barokní minimalismus je pochopitelně můj osobní, poetický konstrukt. Je tedy potřeba ho takto vnímat, spíše jako název sbírky básní než jako stylovou definici. Jedná se o ryze synkretický, ze striktního pohledu nečistý přístup, vycházející sice z minimalismu, avšak významně podpořený technologií, s poetickým obsahem, poučený z historie, neberoucí se příliš vážně a schopný improvizovat. Barokním minimalismem tedy nazývám architekturu mnoha atmosfér, architekturu radosti ze života, architekturu, která je projevem a výsledkem mé touhy stavět. Ondřej Císler Kniha je interpretací architektonické tvorby jedné z nejvýraznějších osobností střední generace Ondřeje Císlera (1972) prostřednictvím vlastního textu a obrazového eseje zachycujícího jeho realizace. Motivací ke vzniku knihy je jeho osobní zkušenost s většinou ústně předávaným teoretickým myšlením našich předních architektů (Šrámková, Přikryl, Bočan…) a autorskými texty předních světových architektů (Kahn, Zumthor, Caruso, Šik…). Tato ústní tradice představuje pro současné tvůrce architektury překvapivě ucelený a živý zdrojový kód díla. Samozřejmostí je pro Císlera podrobné studium české architektury 20. století. Je dobré připomenout, že naše současná architektonická scéna na čestné výjimky autorské texty praktikujících architektů v podstatě postrádá. Kvalita architektonického dědictví a jeho pestrost je tak pro současného tvůrce vhodným pozadím a zároveň závazkem k naplnění imperativu plnohodnotné architektonické tvorby: „Stavět, učit a psát“.
Koncepce: Ondřej Císler, Klára Kvízová
Texty: Petr Borkovec, Ondřej Císler, Tomáš Hříbek
Překlad: Marek Procházka