Knihkupectví Ostrov

V této knize se setkává estetika, teologie, lingvistika, literární teorie a filozofie, ale přitom (jako u Steinera vždy) nejde o suchopárnou teoretizaci předem vytčeného problému, nýbrž o vášnivou, dobrodružnou intelektuální cestu líčenou téměř básnickým jazykem.
Je možné, aby velké básně, obrazy či hudební skladby vznikly v nepřítomnosti Boha? Anebo je Bůh v uměleckém díle vždy skutečně přítomen? George Steiner v tomto svém zásadním díle tvrdí, že transcendentní realita je základem veškeré opravdové umělecké tvorby i lidské komunikace. Klíčovým argumentem Skutečných přítomností je, že ačkoli převážná část umělecké a literární kritiky představu Boha odmítá, je to právě jeho přítomnost, bez které se neobejde žádná z velkých metafor. Podle Steinera navíc naše prožívání smyslu v hudbě, výtvarném umění a literatuře předpokládá existenci Boha jako „nezbytné možnosti“. Skutečná přítomnost je proto neodmyslitelnou součástí vzniku, ale i vnímání každého velkého uměleckého díla.

Psáno na vodu palbou kulometnou začal JEF psát v létě 2007 jako blog. Ojedinělý deník prvních let nového tisíciletí je velkolepou koláží událostí, textů, snů, diaologů prodchnutou neobyčejnou mravní silou a poctivostí. Text psaný poetikou Zábranových deníků, Divišovy Teorie (ne)spolehlivosti či Hančových Záznamů postupně začal oslovovat široký okruh obecenstva, které JEFův blog, slovy jednoho čtenáře „v této šílené době při duševním zdraví udržoval“.

Kniha představuje českému čtenáři nejznámější novozélandskou spisovatelku Janet Frameovou. Kniha obsahuje novelu Sněhuláku, sněhuláku a i soubor 24 povídek Laguna.

Čtyřiadvacet povídek bylo napsáno na konci čtyřicátých let 20. století. V roce 1951, v době jejího prvního vydání, žila Janet Frameová v „péči“ novozélandských psychiatrických léčeben, neboť u ní diagnostikovali schizofrenii. Tato její prvotina získala nejprestižnější novozélandské literární ocenění The Hubert Church Prose Award za rok 1951. V polovině 50. let jí na londýnské klinice sdělili, že schizofrenií netrpěla - je jen extrémně uzavřenou ženou. Frameová se pak na sedm let usadila v Británii. Je autorkou 11 románů, pěti povídkových sbírek a knihy veršů.
Jak říká ve své slavné autobiografii: „Moje psaní mě zachránilo“. Z autorčiny autobiografické trilogie vychází též film Anděl u mého stolu. Film získal na MFF Benátkách roku 1990 Zvláštní cenu poroty a cenu FIPRESCI.
Obraznost její prózy má říz poezie, avšak necílí jen k estetickému účinku, hledá smysl, nevyhýbá se ironii, odloupává vrstvy nucených fasád – vytržení smyslů, jež je toho výsledkem, je přesto prosto ega či sebelítosti. Frameová umí čarovat z vod dětského světa, naznačit význam drobným detailem, svůj příběh vyřezává s mistrnou pečlivostí a on proto plyne, plyne k nepředvídanému.