Knihkupectví Ostrov

Policarpo Quaresma, brazilská odlika proslulého Dona Quijota, je muž na sklonku 19. století horlivě usilující o povznesení své země a využití jejích opomíjených možností. Jeho ušlechtilé snahy se však nejen míjejí účinkem, ale opakovaně tohoto buditele přivádějí do nesnází: postupně je penzionován, přichází o majetek a nakonec je pro svého domněle odbojného ducha popraven.

V tomto dnes již klasickém latinskoamerickém románu, knižně vydaném roku 1915, Lima Barreto (1881–1922) demaskuje ideologické snahy o vytváření kašírovaného obrazu země a podrobuje kritice politiku založenou na vojenské síle, v postavě Policarpa Quaresmy pak vytváří jímavý portrét nepraktického vizionáře, který se ocitl v nezadržitelném soukolí moderní doby.

Visegrádská skupina se po rozpadu sovětského bloku stala nejvýraznějším regionálním uskupením v prostoru střední Evropy. Historicky se jedná o region s mimořádnou geopolitickou senzitivitou, přičemž po pádu železné opony se státy v něm ležící jednoznačně vyslovily pro definitivní začlenění do západních integračních struktur. Nehledě na úspěch tohoto snažení a členství v EU a NATO vnímají i v současnosti státy střední Evropy svou periferní pozici a snaží se společně čelit hrozbám a výzvám pro svou bezpečnost. Naše kniha analyzuje, jaké strategie a přístupy Visegrádská čtyřka a její členské státy v oblasti bezpečnostní a zahraniční politiky preferují, jaká rizika vnímají jako nejvýraznější a jaké návrhy opatření a řešení společně či jednostranně prosazují.

Dvojjazyčné francouzsko-české vydání.
Z češtiny přeložil Benoît Meunier.
Doslov Benoît Meunier.
Barevné ilustrace: jedenáct rytin B. Reynka.
Tato kniha vychází s laskavou pomocí Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva kultury České republiky, a Fonds de Dotation Renaud Reynek (Francie).

„Když čtenář sleduje tyto Podzimní motýly, není svědkem pouze proměny podzimní krajiny. Jsou tady jasné znaky: všudypřítomnost pečetí, nachové barvy, oběti a beránka, krve a smrti… Záříjoví motýli, říjnový vítr a mlha, vzpomínky a slábnoucí slunce postupně ustupují a místo nich přichází první listopadové jíní, hřbitovy, zesnulí, litanie ke svatým: celá sbírka směřuje k ohlušujímu lomozu Apokalypsy z Posledního soudu, a nakonec vrcholí v klidu a tichu, v podobě jediné a lehounké Stopy, kterou zanechal ve sněhu pták: ten odletěl, snad s příslibem Návratu.“ Benoît Meunier