Knihkupectví Ostrov

Knížka je pátou básnickou sbírkou malíře Pavla Preisnera. Básně jsou psány prózou - velmi krátkou. Jak říká sám autor: zapíši nějaký vjem a osekávám text až na jen to nezbytné. Sbírku provází fotoilustrace Libora Stavjaníka.

Výtvarník a básník Pavel Preisner debutoval básnickou sbírkou Ulomili (1996), dále vydal knihu básní Usuch (2000), básně v próze Budem nudlit (2005) a Cosi s čímsi (2016).

Autorem fotografí je Libor Stavjaník (1965 ve Zlíně). Roku 1987 absolvoval Lidovou školu umění v Ostravě (obor výtvarná fotografie). Jeho fotografie najdeme mimo jiné v publikacích: Tereza Bruthansová: Libuše Niklová (2013); Petr Nikl: Foukací povídky (2013); Anna Grossová: Stříbrné okouzlení (2014); Barbora Vacková: Baťovský domek: mizející prvky zlínské architektury (2017); Eva Končalová – Petr Všetečka: Památník Tomáše Bati (2019).

Ve společném výtvarném doprovodu (tj. fotografiích aranžovaných situací) této knihy se autoři – inspirováni Preisnerovými kresbami – pokusili proniknout do oblasti mezi sen a realitu, obraz a fotografii.

Bohatě ilustrovaná publikace o poválečném díle Noémi a Antonína Raymondových přibližuje čtenáři svět architektů a jejich spolupracovníků, kteří budovali nové Japonsko na spáleništi z druhé světové války. Záznamy vzpomínek sedmi členů japonského Raymondova studia portrétují osobnosti obou manželů, komentují jejich tvorbu, přibližují každodenní provoz firmy a naznačují vztahy s elitními klienty. Čtyři rozhovory s jedním nebo více pamětníky pojednávají o Raymondových v kontextu dobové společnosti z různých perspektiv, např. z pohledu mladé dívky či nadějného studenta architektury. Část z téměř dvou set ilustrací je zde publikována poprvé. Zvláštní pozornost zasluhuje materiál, který se vztahuje k práci Noémi Raymondové, neboť její dílo bylo dosud zkoumáno jen vzácně. Mezi mnoha projekty jsou podrobněji zmíněny např. budova Reader’s Digest v Tokiu, Hudební centrum prefektury Gunma nebo Československé velvyslanectví v Tokiu. Projekt ambasády byl pro Antonína Raymonda velmi důležitý, svědectví o stavbě a okolnostech, které ji provázely ze zorného úhlu japonských spolupracovníků je unikátní. Knihu uvozuje studie Heleny Čapkové o předválečné činnosti Raymondovy společnosti v Japonsku se zaměřením na snahu neztratit za druhé světové války důležité kontakty. Knihu uzavírá text Ireny Veverkové o kontaktech Antonína Raymonda s Československem po roce 1945.

Rostislav Vaněk je významný grafický designer, typograf a vysokoškolský profesor, známý především jako tvůrce mnoha grafických úprav knih, návrhů plakátů a programů určujících firemní identitu. Je autorem řady typografických řezů vlastních písem.

Kniha však zachycuje především jeho volnou tvorbu posledních tří let. Průsečíkem volné a profesní tvorby je autorovi vrozený perfekcionalismus, cit pro detail, pravidlo přijít s novým neočekávaným řešením, smysl pro vizuální exkluzivnost a brilantní provedení. Podstatou je tvorba jiná, eliminující cokoli, co představuje běžná práce grafického designéra. Díla nevznikají na objednávku, jsou výsledkem ryze osobního pnutí. Nejsou podřízena funkci, sdělení, racionální koncepci, stylizaci či běžným metodám práce. Vaněk si užívá bezbřehé svobody, čiré spontánní radosti z tvoření, nechává mluvit intuici a pracuje s prvkem řízené náhody. Prožívá proces vzniku stejně jako výsledek. Díky spolupráci s Robertem Hlůžem kombinuje nejmodernější prostředky digitálního zpracování, reprodukce a tisku. Kniha vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy v pražském Hollaru. Kniha vyšla v samostatné české a anglické jazykové mutaci.