Když si Mihail Sebastian ve svých 28 letech začal psát deník, byl už známým spisovatelem, dramatikem, literárním kritikem a překladatelem, který se pohyboval v okruhu významných rumunských autorů, mezi které patřili Mircea Eliade, Eugene Ionescu, Camil Petrescu či E. M. Cioran. Deset let (1935–1944) v něm zaznamenával svůj osobní život, záliby a tvůrčí záměry spolu s událostmi, které radikálně změnily jeho postavení – nástup nacismu, antisemitské pogromy, diskriminaci a vraždění Židů v Rumunsku i kolaboraci většiny jeho přátel s novým režimem. Deník zachycuje ojedinělým způsobem proměnu úspěšného literáta v páriu, který si s rezignovaným údivem, ale zároveň s ostrým viděním skutečnosti uvědomuje, jak je jeho víra v přátelství a intelektuální a kulturní hodnoty osamělá v konfrontaci s faktem, že se narodil v první polovině 20. století v Evropě jako Žid. Mihail Sebastian přežil antisemitský teror v Rumunsku i pád hitlerovského Německa. Zemřel však krátce nato – při nehodě 29. května 1945 pod koly ruského vojenského automobilu. V Rumunsku vyšel Deník teprve roku 1996 (v autorově rodné zemi se stal nejen literární, ale především společenskou senzací), dva roky poté byl publikován francouzsky a v roce 2000 v anglickém překladu. „Ta kniha žije, má lidskou duši, a současně odhaluje veškerou příšernost minulého století,“ řekl o Sebastianových denících Arthur Miller.
