Textem Medové kuželky se básník Petr Král opět představuje jako výjimečný prozaik, což v jeho případě není jev příliš častý. V kontextu české literatury jde o mimořádnou experimentální prózu. Pro její nespornou jazykovou kvalitu a nezvyklou textovou stavbu je na ni možné nahlížet jako na určitou poetickou esej, v níž autor zkoumá hranice vlastního psaní a literatury vůbec, pohrává si s obrazy a jakoby zkoumá, co unese příběh, který musí být přerušen v momentě, kdy začíná být zřejmý.