Zatím poslední básnická sbírka francouzského básníka a esejisty, jednoho z nejvýraznějších představitelů současné francouzské kultury, je obecně pokládána za jeden z vrcholů Bonnefoyova (nar. 1923) básnického díla. Pro tuto sbírku je příznačný úsporný výraz a soustředění na to podstatné: tělo, krajinu, přírodní skutečnosti, pomíjivost života. Objevují se tu však i nová témata, především téma dětství a s ním spjatá evokace figur otce a matky. Sbírka veršů podivuhodně oproštěných a projasněných, poezie, jež si uchovala vnímavost, citlivost a samozřejmost dětského pohledu. Přeložil Jiří Pelán.