Ivan M. Jirous byl od svatby s Julianou Jirousovou, dcerou malíře Otto Stritzka a vnučkou nakladatele Josefa Floriana, v roce 1976 do roku 1989 z politických důvodů čtyřikrát vězněn. Po dobu odloučení, které trvalo sedm a půl roku, se stala jejich jedinou pravidelnou komunikací korespondence. Přestože byla kontrolována a tematicky i formálně omezována cenzurou, je soubor 357 vzájemných dopisů z let 1977 až 1989 nabitý láskou, zprávami o dění, poezií, kritičností i humorem a společnou vírou. Celkem 231 dopisů Juliany Jirousové, zpřístupněných zde poprvé, tvoří živý obraz undergroundového společenství i vesnické pospolitosti ve Staré Říši. Těžištěm knihy jsou vzájemné dopisy z let 1981–1985, kdy Juliana Jirousová líčí svému muži vyrůstání dcer Františky a Marty a Ivan M. Jirous posílá domů pohádky a říkanky později sebrané do knihy Magor dětem (1986) a básně ze vznikající sbírky Magorovy labutí písně (1985). Současná edice nově obsahuje nedávno objevený soubor šestadvaceti Jirousových dopisů z let 1988–1989 a spolu s listy jeho ženy z téže doby i dětské dopisy dcer Františky a Marty.
Grafička Jana Vahalíková do knihy zakomponovala kresby Juliany Jirousové a jejích dcer i ukázky rukopisů všech pisatelů. Obsáhlou publikaci v závěru doplňuje historický doslov Tomáše Bursíka, ediční poznámka, komentář editorek Daniely Iwashity, Petry Poukarové Klimešové a Marty Kordíkové, rejstřík citovaných děl, jmenný rejstřík a mapa Staré Říše.