„Psal jsem před Vánoci minulého roku P. Borkovcovi, jestli by mi jako (bývalý?) vášnivý entomolog neporadil nějakou odbornou knížku na toto téma – D. Dolenský mi krátce předtím doporučil knížku B. Lhotského Křehká krása, z níž zde čtenář najde ukázky, ale bylo mi to málo –, knížku, která by mě takříkajíc zasvětila, ukázala mi cestu. Poradil mi obratem (čti kupř.: J. R. Winkler, J. Mareš & V. Lapáček) a rovněž obratem prošel všechny svoje texty a ty, jež se tohoto řemesla (ale nejen jeho) nějak dotýkaly – některé více, některé méně – mi poslal. Něco pak přepsal a něco připsal. A tak – pro radost – vznikla tahle sbírka textů. / J. Tvrdoň, 17. dubna 2024“

***

„Plaval jsem jednou mezi doutníky, když kolem mě prolétla. Byla tenká a pevná jako gumová řemenice, bičovala vodu v prudkých smyčkách, a já uviděl, že se celým tělem drží nad vodou, a uslyšel, jak sviští. A prásk! Vbořila otevřenou tlamu do letícího královského šídla, které se v tu ránu zastavilo na místě a ze všech sil třaskalo celou lesklou žlutozelenou nádherou. Vteřinu stál hlučný chumel lesku ve vzduchu jako přišpendlený, a pak se všechno – syčení, třeskot, odrazy, růžový vnitřek hadí tlamy – propadlo do korálového moře. „Buď rád, kluku, že tě nefikla do nosu,“ řekl mi ten večer Karel Klenot při kopení sena. „Užovka má vocas jak bajonet.““

***
„Já byl Josefem brzy posedlý.A když mi navrhl, abych se s ním vypravil lovit hmyz na světelnou plachtu, když mi řekl, že je to podnik na celou noc, žadonil jsem u matky tak vytrvale, až svolila, že k nám Josef může přijít na oběd, kde ho vyzpovídá, a potom se uvidí.„Moc se netěš,“ řekla tenkrát matka.Josef dorazil v bílé košili, u oběda matku téměř nepustil ke slovu a zaníceně mluvil o tom, že sběr hmyzu na světlo musí umět každý entomolog, že ozářenou plachtu je zapotřebí napnout na nějakém vršku, aby byla zdaleka vidět, že to musí být u lesa, aby měl hmyz odkud přiletět, že nesmí foukat vítr, aby se brouci ke světlu dostali, mělo by být dusno a pod mrakem a taky by mohlo trochu mrholit a potom zapršet silně a pak se zas udělat dusno, že lovit lze pouze v místě, kde můžeme postavit stan, poněvadž stan je naprosto nezbytný, ne kvůli nám, my stejně spát nepůjdeme, ale kvůli nachytanému hmyzu, který se nesmí poškodit. A dodal, že taková noc bude příští týden z pátku na sobotu a takové místo je jenom jedno na světě a on o něm ví.„A to je kde?“ řekla tenkrát matka.„V Bolívii,“ řekl tenkrát Josef.“

nakl.Officina Praga