Román Jáchyma Topola evokuje na příběhu dětí přízračný svět české vesnice sklonku šedesátých let. Je ovšem zejména nadčasovým románem archetypálním – zobrazením různých podob zla (společenského i osobního) a hledáním cesty k naději. Strhující jazyk vyprávění vtahuje čtenáře do napínavého děje s tajemstvím. 

Kniha vychází ve druhém, opraveném vydání v nové řadě Topolových prozaických knih spolu se svazky Anděl, Kloktat dehet, Chladnou zemí a Citlivý člověk.

Ve své osudové básnické sbírce se známý písničkář pokusil slovy zachytit období umírání a smrti obou svých rodičů.

Knižní rozhovor s opatem želivského kláštera Bohumilem Vítem Tajovským (1912-1999) mapuje celý jeho život: dětství na Havlíčkobrodsku, seminární studia, vstup k premonstrátům, život v želivském klášteře za první republiky, válečná léta, profesorskou dráhu, volbu opatem, léta strávená v komunistických žalářích, práci lesního dělníka a topiče, tajné opatské působení, ale i pád komunismu a návrat řádové komunity do kláštera. Životní cesta želivského opata zrcadlí dramatické události, kterými prošla česká společnost během celého uplynulého století. Ve svých vzpomínkách zachycuje Tajovský mimo jiné i řadu osobností, s nimiž se v životě setkal, například Josefa Berana, Jakuba Demla, Josefa Floriana, Václava Havla, Gustáva Husáka, Jana Masaryka, Anastáze Opaska, Dominika Pecku, Suzanne Renaudovou, Václava Renče, Bohuslava Reynka, Zdeňka Rotrekla, Pavla Tigrida, Františka Tomáška, Josefa Toufara, Jana Zábranu, Jana Zahradníčka, Jana Zrzavého a Josefa Zvěřinu. Kniha je doplněna dokumenty, vzpomínkami na B. V. Tajovského, obsáhlou obrazovou přílohou a jmenným rejstříkem.