Vynikající česká herečka Marie Tomášová, která vtiskla tvář českému divadlu šedesátých let na prknech Národního divadla a Divadla za branou, aby po celých dalších dvacet let nesměla z politických důvodů vstoupit na prkna českých divadel, napsala knihu, která není jen vzpomínáním na dobu minulou, ale svébytným prozaickým textem. Manželka režiséra Otomara Krejči ve své knize prokazuje mimořádný cit pro slovo a rytmus věty, knihu vytvořila s vnitřní jemností a odpovědností za každé vyřčené slovo. Svazek zachycuje autorčino venkovské dětství, cestu za divadlem, hereckou práci v oblastním divadle i na prknech předních národních scén, spolupráci s filmovými režiséry i recitační činnost v Lyře Pragensis, jež jí byla záchranným člunem v době normalizace. To je však jen hlavní půdorys této knihy. Marie Tomášová je autorka velmi sečtělá, její text obstojí i jako zcela originální a působivá próza se specifickým rytmem a melodií vyprávění. Kniha je doprovozena unikátními fotografiemi s mnoha předními umělci 20. století (Höger, Pivec, Štěpánek, Radok, Krejča, Topol, Tříska...), autorčiným medailonem a úplným soupisem jejích rolí z pera historičky českého divadla Marie Valtrové.

Jádro podnětné knihy o díle spisovatelky Věry Linhartové není orientováno diachronicky a není poplatné schématu „život a dílo“. Jednotlivé kapitoly podrobně analyzují klíčová témata a „referenční rámce“ jejího psaní. Biografický základ zde ovšem nechybí: autorka ho nabízí v kapitole Cesta. Všechny inspirace Věry Linhartové a jimi ovlivněné postoje jsou minuciózně pojednány v následujících kapitolách, v nichž autorka osvědčila detailní znalost díla Věry Linhartové a schopnost nahlédnout je v širokých souvislostech. Tyto kapitoly nabízejí mimořádně bohatý, vnitřně provázaný a jakoby nikdy nekončící interpretační proces, vždy dokonale zajištěný kontaktem s konkrétními texty, a v tomto smyslu otevřený k dialogu se čtenářem. Velká pozornost je věnována proměně autorčiny motiviky pod vlivem zejména orientální inspirace. Velmi obsažně je komentován též vztah textů Věry Linhartové k výtvarným projevům. Kniha je doprovozena množstvím barevných i černobílých reprodukcí výtvarných děl.

Souborné vydání tří knih výtvarnice a básnířky Naděždy Plíškové představuje literární tvorbu vznikající od konce padesátých let až do deváté dekády 20. století. Sbírka Plíšková podle abecedy (knižně poprvé 1991) přináší lyrické, sebereflexivní a dialogické texty o partnerských vztazích a osobní krizi, budované jako anekdoty, hříčky, modlitby, drobná pozorování, deníkové záznamy aj. Její druhá kniha Hospodská romantika (1998) obsahuje básně a prózy stylizované jako odposlechnuté monology a promluvy v restauračních nebo léčebných zařízeních a psané originální variantou obecné češtiny. Verše vznikající od počátku devadesátých let a shrnuté do svazku Plíšková sobě (posmrtně 2000) navazují na poetiku první sbírky a rozšiřují autorčin rejstřík o literární reminiscence a o témata úzkostně pociťované identity, mateřství a ztrácené milostné intimity. Texty všech sbírek byly k vydání připraveny podle původních rukopisů a doplněny o básně či prózy dosud nepublikované.