Kniha přináší nové zpracování vývoje československého surrealismu v jeho formativním období 1933–1939. Na více než šesti stech fotografiích postihuje surrealismus jako komplexní umělecký fenomén, jenž zasáhl nejen do výtvarného umění, ale i do fotografie, literatury, filmu a scénografie. Koncepce knihy sleduje osudy Skupiny surrealistů v ČSR, tvorbu a názorový vývoj jejích členů, iniciátora vzniku skupiny Vítězslava Nezvala, Jindřicha Štyrského, Toyen, Karla Teiga, Bohuslava Brouka a dalších. Poprvé se komplexně zabývá i autory, jako byli František Hudeček, František Gross, Ladislav Zívr, Miroslav Hák, Bohdan Lacina, Václav Zykmund, František Janoušek, Jiří Kolář, Alois Wachsman, jejichž práce surrealismus ovlivnil, avšak nestali se členy skupiny. Nepomíjí ani slovenské nadrealisty, básníka Rudolfa Fabryho či malíře Imro Weinera-Kráľe a Františka Malého. Kniha se tak stává základním pramenem pro porozumění surrealismu jako zásadnímu uměleckému směru, a to nejen v českém, ale i mezinárodním kontextu.

Již třetí monografie předního české tvůrce současné humanistické fotografie vydaná v nakladatelství Torst přináší dosud nejobsáhlejší knižní soubor jeho fotografií. Poprvé je členěna tematicky: shrnuje snímky Prahy, dokumentární zachycení doby normalizace, fotografie ze života Romů, obrazy z Podkarpatské Rusi a cest na východ, snímky z Izrale a pásma Gazy... V Cudlínových fotografiích je vždy přítomen opravdový zájem o člověka a o blízký rozhovor s ním, o radostný a fascinující lidský život a jeho krásu. Kniha je doprovozena rozhovorem s Karlem Cudlínem a úvodní studií kurátora Luďka Lukuvky. Vychází současně s výstavou ve Špálově galerii, která proběhne v červenci srpnu letošního roku.

Kniha Pavla Zatloukala, předního znalce výtvarného umění a architektury 19. a 20. století, volně navazuje na velmi ceněnou knihu Příběhy z dlouhého století / Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Na základě tří někdejších pevnostních měst – Olomouce, Brna a Hradce Králové – a srovnáváním s řadou dalších lokalit, jako jsou Vídeň, Praha, Kroměříž, Verona, Krakov - jsou zkoumány určující faktory a podmínky urbanistického a architektonického vývoje v 19. století, jež podmínily jejich směřování v následujícím věku.

Kniha má mezioborové rozpětí a autor se jistě pohybuje mezi dějinami umění (dějinami architektury, urbanismu, ale také výtvarné kultury), obecnými dějinami, ale například i statistikou. Jako zdrojů Zatloukal netradičně využívá – kromě klasických archiválií a literatury – rovněž dobový denní tisk, což značně prohlubuje plastičnost nazírání a chápání. Výpravná obrazová publikace se šesti sty barevnými reprodukcemi je členěna do sedmi oddílů a celkem třiceti kapitol, z nichž podstatná část je věnovaná Olomouci. Kniha detailně popisuje její vývoj počínající snahou vyrovnat se s josefínskou proměnou někdejšího duchovního centra Moravy v posádkové město (což souviselo se zrušením a následně většinou i zbořením dvou třetin zdejších kostelů a klášterů) a pokračující až k pozdně klasicistní měšťanské stavební produkci, architektuře romantického i přísného historismu, secesi a moderně.

Vedle uměleckohistorických kapitol tvoří nemalou část knihy cenné soupisy – lexikon umělců, architektů a stavitelů, komentovaný soupis novostaveb a podstatných přestaveb tří základních olomouckých čtvrtí a mapové přílohy včetně velkoformátového plánu Olomouce k roku 1915.