První svazek obsáhlého dvousvazkového souboru studií a esejů významného českého germanisty, filosofa a básníka (* 1925 v Mukačevu), žijícího od roku 1969 ve Spojených státech. Svazek shrnuje Preisnerovy germanistické práce psané v období od 40. do 80. let 20. století, publikované dříve časopisecky, jako doslovy v knihách, či zůstávající dosud pouze v rukopise. Preisnerův zájem se soustředí zejména na díla Franze Werfela, Rainera Marii Rilka, Franze Kafky, Hermanna Brocha, J. W. Goetha a na literaturu německé ""vnitřní emigrace"" let 1933-45. Nejdůležitější studií svazku jsou poprvé česky publikované rozsáhlé dějiny české germanistiky od jejích počátků do roku 1969 s názvem Epitaf pro českou germanistiku. Preisner ve svých studiích překračuje rámec literární vědy, projevuje se v nich jako původní myslitel, sledující na vybraných literárních dílech evropský myšlenkový a politický pohyb 20. století a podrobující jej zdrcující kritice.