Rozsáhlý výbor z básní jednoho z nejvýraznějších německých básníků mladší generace. Narodil se v Drážďanech roku 1962, v „šedé zóně“, geograficky i politicky blízké naší zemi v této éře. Grünbein nikdy nepsal ostentativně politickou, angažovanou poezii; jeho texty, plné sugestivních fyzických vjemů, přesto patří k nejcennějším literárním svědectvím o stínech, rzích a rozpadu železné opony. Láska k přírodním vědám, především k medicíně, dává pečeť mnoha jeho textům. Rentgenové snímky a kosti vůbec vstupují, hlavně v první polovině devadesátých let, do jeho veršů s navracející se naléhavostí. Všemu však vévodí mozek. Mozek jako centrum básnického vnímání, protipól romantického pojetí srdce. Odtud tedy chladný, klinický jazyk tohoto básníka, kterým ironicky obhlíží hranice lidské existence ale promítá je na soumračný horizont dějin archaických, ale i nedávných. Přeložila Wanda Heinrichová.