Jean Follain (1903–1971) vydal své první sbírky v r. 1933, tedy ve vrcholné době surrealismu jeho, přesto jeho poezie nemá se surrealismem mnoho společného, nejvýš ji lze označit za poučenou a ironickou antitezi. Follain se obrací k všednímu světu věcí a lidí, většinou vesnickému nebo maloměstskému a bývá řazen do blízkosti básníků jako Francis Ponge nebo Eug?ne Guillevic. Ve svých básních J. Follain často zdánlivě prostě líčí všední či takřka bezvýznamné scény a také je nijak neinterpretuje. Typická nostalgie jeho poezie vyplývá z nenápadné konfrontace času lidí a času věcí. Jako by věci byly mnohem trvalejší než pomíjivé skutky i životy lidí, a zároveň právě proto poutaly člověka ke světu. Soubor v překladu Jana Vladislava vychází částečně ze starších Vladislavových převodů, vydaných časopisecky koncem 60. let. Pro toto vydání Jan Vladislav starší české překlady zrevidoval a doplnil o další básně. Jde mimochodem o jednu z posledních knih, jejichž přípravě se Jan Vladislav věnoval.?