Helena Wernischová je známa především jako výtvarnice a ilustrátorka. V této knize se poprvé představuje jako spisovatelka. Půdorysem její knihy jsou vzpomínky na lidi, které měla ráda a které v životě poznala, ve svém celku však kniha žánr memoárů přerůstá – je citlivým vyjádřením jemného a citlivého ženského vidění světa. Wernischová křehce a osobitě vykresluje – i s využitím jedinečné korespondence – pozoruhodné portréty mnoha českých básníků a výtvarníků, mimo jiné Josefa Palivce, Ivana Jelínka, Ivana Wernische, Zbyňka Hejdy, Tomáše Pěkného, Ivana Diviše či svých synů Martina a Michala. Její text objevně evokuje neopakovatelnou atmosféru šedesátých let i následujícího dvacetiletí. Místy se její vyprávění mění v působivou koláž - obsahuje též neznámé texty Josefa Palivce, Jiřího Padrty, Miloslava Topinky či Jana Součka. Kniha vychází doplněna velkým množstvím autorčiných výtvarných prací.