Knihu vytvořili bratři Tomáš a Martin Welsovi jako dárek pro své rodiče k Vánocům roku 1938. Podařilo se jim zachytit každodenní život jejich rodiny v Praze na konci třicátých let 20. století. Svazek je sestaven z dialogů a scén s výjevy z rodinného života Welsových, v mnoha ohledech dodnes typických, v jiných naopak nepředstavitelných. Autorem ilustrací je výtvarně nadaný mladší ze sourozenců Martin (1925–1944).

V knize se střídá čeština s němčinou, tento stav odráží tehdejší jazykovou situaci v Praze. Dále se objevuje angličtina a francouzština. Všechny texty jsou přeloženy a grafické řešení umožňuje, že je kniha jazykově přístupná nejen českému čtenáři, ale i jinojazyčným mluvčím.

Název Sancta Familia (Svatá rodina) vyjadřuje zkratkou rodinné vztahy: „Když mají dobrou náladu, mají se moc rádi, a někdy se hádají tak, že by se roztrhli. Rodina, jak má být.“V knize jsou zaznamenány obyčejné situace: Martin prochází po ulici Na Příkopě s matkou Idou – mluví německy; na Můstku přechází do češtiny – tak, jak se na Václavském náměstí slušelo –, zastaví se v automatu Koruna pro vepřenku a limonádu. Později, když všichni sedí doma u jídelního stolu, vypukne vášnivá debata, proč Martin víc nesportuje – mohl by alespoň chodit bruslit – a proč má trojku z matiky. V jiné scéně otec Rudolf a jeho obchodní partner diskutují o nejnovějším politickém vývoji ve světě. Jinde se spekuluje o tom, zda má Tomáš přítelkyni, a jinde zase, kdy hodlá Idina přítelkyně paní Lederkrempová emigrovat.

Bratři v knize, která vznikla necelé tři měsíce po podpisu Mnichovské dohody, předjímají budoucnost: představují si, že na jaře 1939 bude Tomáš na cestě do Ameriky. S matkou Martin vtipkuje, že, když tam jednou bude celá rodina, budou moci v Americe otevřít rodinnou restauraci s vepřenkami. I přes humor a láskyplné škádlení prosvítá nejistota a obavy. „Rodina se do budoucna nemá čeho bát,“ píše ale Martin na konci knihy, „doufejme, že brzy najde nový domov a bude pokračovat v klidu v této divadelní hře.“

Už v říjnu 1938 požádala celá rodina o emigrační vízum do Spojených států. Rudolf a Ida se oba narodili do západočeských židovských rodin. O Rudolfových předcích, chudých maloobchodních z Rokycanska, se můžeme dočíst v pamětech U „Bernatů“,které napsal jeho otec Šimon Wels v roce 1919. Tomášovi je osmnáct, Martin je o pět let mladší. Výtvarné nadání zdědil Martin asi po otcovi. V době vzniku knihy byl Rudolf Wels již velmi úspěšným architektem, autorem řady zajímavých a originálních projektů.

Události se ale odvíjely jinak, než jak si bratři přáli: Tomášovi se podařilo odejít včas. V dubnu 1939, krátce po březnové okupaci, utekl přes Polsko do Velké Británie, kde za války sloužil v britské armádě. Martinovi a jeho rodičům Idě a Rudolfovi byla žádost o vízum do Spojených států odložena. Byli zavražděni v Osvětimi 8. března 1944.
Tomáš se vrátil do Prahy hned po válce, ale nikoho tu už neměl. To, co se z rodinného archivu zachovalo, vzal s sebou zpátky do Anglie. Později měl svou rodinu, o minulosti ale nikdy nemluvil a nikdy neotevřel krabici, ve které se zachovala i kniha Sancta Familia.