V této knize se setkává estetika, teologie, lingvistika, literární teorie a filozofie, ale přitom (jako u Steinera vždy) nejde o suchopárnou teoretizaci předem vytčeného problému, nýbrž o vášnivou, dobrodružnou intelektuální cestu líčenou téměř básnickým jazykem.
Je možné, aby velké básně, obrazy či hudební skladby vznikly v nepřítomnosti Boha? Anebo je Bůh v uměleckém díle vždy skutečně přítomen? George Steiner v tomto svém zásadním díle tvrdí, že transcendentní realita je základem veškeré opravdové umělecké tvorby i lidské komunikace. Klíčovým argumentem Skutečných přítomností je, že ačkoli převážná část umělecké a literární kritiky představu Boha odmítá, je to právě jeho přítomnost, bez které se neobejde žádná z velkých metafor. Podle Steinera navíc naše prožívání smyslu v hudbě, výtvarném umění a literatuře předpokládá existenci Boha jako „nezbytné možnosti“. Skutečná přítomnost je proto neodmyslitelnou součástí vzniku, ale i vnímání každého velkého uměleckého díla.