Kniha významného českého literárního teoretika, bohemisty a rusisty, působícího v letech 1969-93 na univerzitě v Amsterdamu, je bohatě ukotvená v obrovském množství novodobé světové literatury obecně estetické, literárněvědné, sociologické, antropologické a psychologické. Zachycuje proměny vnímání umění (literatury, výtvarného umění, fotografie, hudby, divadla, filmu) v novodobém světovém myšlení, všímá si ovšem i proměn umění samého, jak se odehrávaly v průběhu téměř celého 20. století. Knihu je možno považovat za jakousi summu Grygarova přemýšlení o obecných otázkách umění a estetiky, práci souhrnného významu, jakých je v novodobém českém estetickém a literárněteoretickém myšlení jen málo.