Sochař Zbyněk Sekal (1923–1998) je uhrančivou osobností českého umění 20. století. Monografie připravená historičkou umění Marií Klimešovou ho představuje komplexním způsobem jako tvůrce plastik, objektů (schránek), nástěnných asambláží (skládaných obrazů), kreseb, koláží, fotografií a knižní grafiky.
V bohatém obrazovém výběru jsou zastoupena díla ze všech období a okruhů autorovy tvůrčí aktivity. S ohledem na umělcovu všestrannost je kniha koncipována jako montáž textů zaměřených na analýzu díla s pasážemi ze Sekalových deníků z dlouhého období od první poloviny padesátých let až do konce života. Dokládají nejen autorovo mimořádné literární nadání, ale pomáhají též lépe porozumět myšlenkovému zázemí jeho tvorby (Franz Kafka, Martin Heidegger, magie ad.). Originální a mnohostranné umělcovy úvahy o vlastní tvorbě, umění obecně, literatuře nebo filozofii souvisejí s hlavními charakteristikami Sekalovy tvorby, jejími principy a proměnami i s cyklicky se vracejícími ikonografickými motivy. Zároveň pak s otázkou vnitřního a reálného exilu, kdy se natrvalo usadil ve Vídni.
Kniha má mnoho významových vrstev. Svědectví Sekalova života a díla je také nesmírně silným a kritickým svědectvím o světě a existenci umělce v něm.