Komplexní pohled na velitelský sbor Gestapa v Protektorátu Čechy a Morava. Autoři popisují vývoj a organizaci tajné státní policie a předkládají analýzu kariérní dráhy i dalších životních osudů jejích příslušníků. Kniha obsahuje také 207 medailonů nejvyšších představitelů Gestapa, kteří v letech 1939 až 1945 sloužili v českých zemích.

Vedle popisu tajné státní policie v nacistickém Německu a rozboru struktur pražské i brněnské řídící úřadovny Gestapa v Protektorátu, práce obsahuje hlavně podrobnou analýzu vedoucích příslušníků, kteří v průběhu války prošli zdejšími služebnami. Sbíraná data se soustředila na kategorie jako je věk, vzdělání, sociální a regionální původ, náboženské vyznání, stranická organizovanost, vojenská a policejní kariéra nebo poválečné osudy. Získané údaje byly posléze vyhodnoceny a porovnávány s dobovými statistikami i odbornou literaturou. Studie je věnována tématu populační politiky a rodiny uvnitř německého represivního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava a mimo jiné z ní vyplývá zda, do jaké míry a z jakého důvodu se dostupné údaje z tohoto segmentu liší od celkových dat v rámci bezpečnostního aparátu Velkoněmecké říše. Popis konkrétních případů navíc umožňuje sledovat naplňování rigidních požadavků říšského vůdce SS prostřednictvím strategie jednotlivých aktérů, tedy příslušníků velitelského sboru Gestapa.

Jedním z významných trendů ve zkoumání historie nacistického režimu a dějin druhé světové války je takzvaný novější výzkum pachatelů (Neuere Täterforschung). Ten nevnímá příslušníky nacistické správy a bezpečnostních složek jako jednolitou masu, ale naopak hledá společné i odlišné znaky mezi nimi. Jestliže v zahraničí, zejména ve Spolkové republice Německo, už bádání podstatně pokročilo, v domácích podmínkách je prací na toto téma doposud poskrovnu. Jednou z výjimek je publikace historiků Jana Vajskebra a Jana Zumra Gestapo, velitelský sbor v Protektorátu Čechy a Morava, v níž zhodnotili svůj výzkum, který započali už v roce 2017.

Ozbrojený konflikt hrál při formování středověkého světa ústřední roli. Války lidé využívali k vytváření, rozšiřování a obraně svých komunit, ale rovněž k potvrzení své vlastní identity. V knize Válka a konflikt ve středověku renomovaný americký historik Stephen Morillo seznamuje čtenáře s globální historií ozbrojených konfrontací mezi lety 540-1500. Popisuje však i některé pozdější sváry. Středověk totiž nevymezuje přesně podle letopočtů, avšak obdobími, která byla formována změnami klimatu a pandemiemi.
Morillo zkoumá ozbrojené konflikty ve všech částech světa, od Číny a středoasijskou step až po jihozápadní Asii, západní Evropu a americké kontinenty. Zabývá se technologickými, sociálními, kulturními a environmentálními parametry válčení a využitím zbraní a taktiky používaných válečníky na souši i na moři.
Kniha je rozdělena do dvou částí. První část vysvětluje geografická, politická a technologická pravidla, která obecně utvářela vzorce vojenské činnosti, v části druhé autor popisuje, jak se tato pravidla projevila v různých historických kontextech.

V reportážích ze srpna 1934 popsal Jiří Hejda změny, kterými procházelo Německo po nástupu nacistů a zejména po tzv. Noci dlouhých nožů. O rok později, v roce 1935, pak mapoval situaci v Československém pohraničí, které se potýkalo se značnými ekonomickými problémy.

Při psaní reportáží vycházel Jiří Hejda z osobních zážitků a rozhovorů. Zajímalo ho, jak se Němci k nacistickému režimu stavěli, hovořil s jeho stoupenci, včetně nejvyšších funkcionářů, i s jeho odpůrci. Všímal si těžkého postavení německých Židů, pokoušel se popsat, jak na stávající režim reagují různé vrstvy německé společnosti (dělníci, podnikatelé, živnostníci, apod.). Vznikl tak zásadní záznam německé každodennosti v době rodící se nacistické nadvlády.
Text Bída v pohraničí upozorňuje na neutěšenou, v některých případech přímo katastrofální hospodářskou situaci v pohraničních oblastech Československa v polovině třicátých let minulého století. Na základě podrobného studia hospodářských ukazatelů a odborné literatury Hejda analyzoval a popsal nelehkou situaci průmyslu a živností, bankroty, nezaměstnanost a odchody tamních obyvatel za prací do sousedního Německa. Hlavní důvod krize viděl Hejda v dlouhodobém zanedbávání pohraničních regionů ze strany české vlády.