Kniha líčí životní dobrodružství Mattea Ricciho (1552-1610) ctěného jako symbol prvního setkání Evropy a Číny. Tento jezuitský misionář jako první Evropan dlouhodobě pobýval v Říši středu. Oplýval nejen silnou osobností, ale také výjimečnou pamětí, ovládal dokonale čínskou řeč a stal se i prvním překladatelem děl klasického čínského kánonu do latiny, prvním zprostředkovatelem čínské kultury Západu.

V této velmi důkladné biografii se autorce, uznávané historičce vědy, podařilo shrnout důležité peripetie nekonečné cesty, kterou Li Madou, jak je Ricci čínsky nazýván, v čínské zemi a kultuře na konci významné dynastie Ming podnikl. Portrét, který životopis načrtl, ukazuje energického, odvážného misionáře obdařeného silnou láskou k vědě a podivuhodnou intelektuální zvídavostí, díky níž pronikl do tajů konfuciánské filozofie, čínské mentality a zároveň významně přispěl k vývoji matematicko-astronomického poznání v tehdejším čínském světě. Na rozdíl od předchozích pokusů o Ricciho biografii tento životní příběh neglorifikuje hrdinu či světce, neupřednostňuje apoštola či vědce, nýbrž ukazuje Ricciho jako člověka, historické a lidské rozměry kolosálních výzev, kterým musel v Číně čelit. Možná nejzajímavějším objevem však bude, jak relevantní jsou Ricciho poznatky, které nám i dnes, navzdory dobovým předsudkům, umožňují osvětlení toho, co se děje v Číně současné.

Příběh nacisty, který byl v norimberském procesu obžalován a souzen jako hlavní původce takzvaného Generálního plánu pro východ.

Tato kniha je vyprávěním Bettiny Meyerové o jejím pátrání po minulosti vlastního dědečka Konrada Meyera, vysokého důstojníka SS a přesvědčeného nacisty. Člověka, který nesl rozhodující odpovědnost za vypracování takzvaného Generálního plánu pro Východ, jehož cílem byl násilný přesun a případná likvidace celých velkých skupin obyvatelstva a změna demografického uspořádání východní Evropy ve prospěch Němců během druhé světové války a po ní. Konrad Meyer byl obžalován a souzen na 8. následném norimberském procesu, kde byl následně osvobozen. Přestože i po válce zastával nacionálně socialistické myšlenky, mohl přednášet zemědělskou problematiku na Technické vysoké škole v Hannoveru, kde byl uznávaným profesorem.

Ačkoli autorka není vystudovanou historičkou, pokusila se za pomoci archivních materiálů, dokumentů dosud nezveřejněných (například vlastního životopisu Konrada Meyera) i vzpomínek členů rodiny a pamětníků z řad obětí holokaustu sestavit životopisnou skicu Konrada Meyera a zároveň vylíčit své zážitky, zkušenosti a často velmi stísňující a zraňující pocity, které si během let svých bádání zapisovala. Kniha Bettiny Meyerové je pokusem vyrovnat se s historií nejen své rodiny, ale i s temnou etapou německých dějin, na níž se její dědeček významně podílel, aniž by nad tím až do konce svého života projevil byť jen sebemenší stín lítosti.

Kniha Stručné dějiny španělské kultury je postavena na nápadu zpřístupnit čtenáři kulturní dějiny země prostřednictvím dvacítky španělských měst, která v určitém historickém období měla vliv na směřování země, nebo takových měst, odkud vyzařovalo poselství děl některé z významných osobností španělského malířství, literatury či filosofie.
Každé z pojednaných měst je spojeno s některou kulturní či literární osobností, z nichž mnohé ovlivnily myšlení španělské společnosti a mnohé z nich měly přesah i za hranice této země, jejíž kulturní bohatství je u nás pro mnohé ještě stále velkou neznámou.
Tak například Santiago de Compostela je spojeno se jménem spisovatelů Álvara Cunquiera či Ramóna del Valle Inclána, Toledo s překladatelskou školou, skrze niž do Evropy proudilo řecké vědění a filosofie, Córdoba zase s věděním a se spisy židovských a arabských učenců (Maimonides, Averroes), Gijón s osobností osvícenského myslitele Gaspara Melchora Jovellanose, Mallorca zase s literárním modernistickým hnutím a významnou generací 1898, k níž patřil i známý filosof překládaný do češtiny José Ortega y Gasset.
Esejistická kniha Garcíi de Cortázara ukazuje, že kultura, malířství a zejména literatura jsou tím, co z dějin přetrvá a že poté, co se přeženou historicky bouřlivé události, výtvory lidského ducha a umu jsou tím jediným, co jako odkaz dalším generacím přetrvá pro další období.