Unikátní stavba bývalého klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie patří k nejcennějším památkovým objektům v českých zemích a v roce 1995 byla zapsána do Seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. Reprezentativní publikace, která vzešla z mezinárodní vědecké konference uspořádané v souvislosti s dokončováním jeho náročné renovace, se věnuje dějinám, stavbám i uměleckému vybavení tohoto kláštera. Počátky kláštera v Sedlci, prvního opatství cisterciáckého řádu v Čechách, sahají do až poloviny 12. století. Na konci 13. a v raném 14. století probíhala v Sedlci výstavba monumentálního klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie založeného na katedrálním půdorysu. Sedlecký opat Heidenreich, s jehož jménem je spojen vzestup a zlatý věk kláštera, patřil k vlivným rádcům krále Václava II. a po vymření Přemyslovců se zasloužil o přivedení lucemburského rodu na český královský trůn. Období nového rozkvětu pak zažil klášter na samém konci 17. a v prvních desetiletích 18. století. Přestavbu a obnovu klášterního kostela svěřil tehdejší sedlecký opat Jindřich Snopek architektu G. B. Santinimu, který jí realizoval v jedinečných a originálních formách barokní gotiky a zároveň je autorem přestavby sousední kaple Všech Svatých. česky a německy

 

Jako druhý díl čtyřsvazkových Spisů významného surrealistického básníka, esejisty, překladatele a klinického psychologa Zbyňka Havlíčka (1922-1969) vychází po svazku Dopisy Evě soubor jeho esejů, přednášek a teoretických prací. Dlouho očekávanou knihu s pohnutou ediční historií uspořádal Stanislav Dvorský, který ji též opatřil rozsáhlým edičním komentářem a doslovem. Havlíček ve svých statích reflektuje vlastní básnickou tvorbu, obšírně se zabývá sny a v řadu studií se věnuje surrealismu. K nejpodnětnějším textům patří studie, v nichž se uplatňuje jeho odborné zaměření, například stať o psychopatologii v díle Franze Kafky či studie o románu Neviditelný jeho otce, prozaika Jaroslava Havlíčka. Kniha je opatřena jmenným rejstříkem a doplněna rozsáhlým oddílem dokumentů.

Obsáhlý soubor esejů básníka, prozaika a kritika Jana Štolby je věnován české poezii publikované v posledních šestnácti letech. Vzhledem k tomu, že v dané době vycházely tiskem knihy nevydané předtím po dobu více než čtyřiceti let, je ovšem záběr knihy mnohem širší: představuje mimořádně detailní a citlivý pohled na šíři a rozmanitost české poezie celého posledního půlstoletí. Štolba je ve svém přístupu k dané sbírce či autorovi předem zcela nepředpojatý, zajímá ho jen text sám. To mu umožňuje objevovat pozoruhodné hodnoty u básníků okrajových či méně známých a naopak jemně ukázat na problematičnost tvorby autorů zavedených. Největší jeho předností je konkrétnost. Štolba se přísně drží textů, o nichž píše, nikdy se nepouští do efektních formulací, které by se vzdalovaly popisované látce. Texty v knize zahrnuté vycházely během posledních patnácti let zejména v Literárních novinách, Tvaru a Hostu, řadu z nich ovšem autor napsal přímo pro tuto knihu. Rozděleny jsou do tří oddílů: první shrnuje recenze knih jednotlivých autorů, jež jsou řazeny chronologicky podle data narození těchto básníků. Druhý oddíl obsahuje obecné Štolbovy úvahy o současné české poezii, které vesměs dosud nebyly publikovány. Třetí oddíl přináší několik textů o české próze.