Kdysi, když se shodly okolnosti, dal jsem dohromady přítomné pány, básníka a malíře, a byly z toho setkání časem další pěkné spolupráce, vždy v péči milého pana nakladatele. Na toho se nikdy nesmí zapomínat! Od chvíle, co letos slezly sporé sněhy, ponáším sebou tento (nedávno ještě) rukopis, tahám ho tam i onde, nepřítomně přemýšlím a okolkuji, plánuji, co k dílku říci, když jsem tu sotva v roli chodce podél plotu. Až když nám doma u branky bíle vykvetl černý bez, došlo mi, že jsem slepý jak ten krtek hvězdonosý. Každá zahrada, aby skutečně ožila, musí mít nejen hospodáře, ale i nějakého prvního návštěvníka, toho, kdo vejde a uvidí. Pochválí záhony, úly, stromy i révu. Probere zdejší denní život, noční život, plevel, škůdce i pomocníky. Takže já řku: Zahrada (ani tento sličný tisk) není farma! Nic k vyčíslení, nic k zaprotokolování, nic k výprodeji. Zahradu můžeme mít, ale lépe je v ní být. Třeba s meruňkami, včelami, mandloní a tak dále… Být spolu, jaká krása. Juch!
číslované výtisky
