Koncept autorské publikace Bytosti jménem houba vyrůstá z českého fenoménu – z mykofilní orientace národa, kde se houby obecně těší široké pozornosti, počínaje jejich sběrem a konče jejich vstupem do poezie, hudby, filozofie a nakonec i do osudů lidí.
Nový soubor přibližně sta básní a stejného počtu fotografií Pavla Jiráska (nar. 1963), hudebníka, spisovatele, scenáristy a režiséra je „lidským atlasem hub“, ve kterém se propojuje společenství lidí s tajemnou lesní říší. Promluvy k houbám, z nichž každá má více významových rovin, jsou srozumitelnými a pokornými meditacemi o tom, jaké poselství může člověku každá z hub odhalit.

Fotografie hub vznikaly na klasický filmový materiál a díky použití sestav lup s možností optických klamů jsou vlastně jakýmisi abstraktními portréty hub, kdy zaniká jejich jednoznačná atlasová podoba ve prospěch jejich podoby univerzální, houby jako nositele tajemství, symbolu a magie.
Tvarově a barevně různorodé houby tak transformují svoji podstatu a mění se ve svébytné abstraktní objekty, které na sebe berou podobu něčeho obecného a kosmického.

První svazek souboru díla Josefa Friče obsahuje všechny tři autorovy básnické sbírky – Umělé květiny (1937, 2. vydání 1965), Poslední milá (1965 pod tit. Večerní světlo, 1967) a Na ulici (posmrtně 2002), a to v chronologickém pořadí podle data prvních vydání sbírek. Edice představuje první pokus o kritické vydání Fričova díla, které by mělo dále zahrnout jeho veškerou známou básnickou, prozaickou a překladovou tvorbu.

Poezie Vladimíra Hanuše (1961) je lyrická, obrazotvorná. Prolínající se s vlastní profesí autora, který je malířem. Tak jako v jeho abstraktních krajinách se jemně promalované barevné vrstvy překrývají a prostupují. Děje se to i v střídmých slovech jeho básní. A když / za letu / dostihne / v modři / pták ptáka / rozjasní se / a když zeptáš se / proč / tak tiše / vybledne / a mihotá / ve svých okrajích. Cítíme, jak slovo prostupuje slovem, křehne do měkkého oparu – oblaku, který nás obestírá, jako sen. Ten ostatně hraje v Hanušově tvorbě zásadní roli a záznamy několika z nich jsou součástí knihy. K dalším zdrojům jeho poetiky patří rodná krajina orlického podhůří, odkud pochází a na samotě žije, vážná hudba, zážitky z létání na kluzácích, kdy poznal „své“ mraky. Jde o věčné téma jeho básní i obrazů. Jeho verše jsou v tom nejlepším slova smyslu spirituální, jsou modlitbou nad neuchopitelným a zároveň tak přítomným světem. Obrazový doprovod knihy tvoří stránky z Hanušových skicářů.