Třicet let se potuloval Amerikou, vesměs jejím podsvětím, z toho patnáct let strávil ve vězení. Život muže, který pod jménem Jack Black (1871–1932), patrně jde o pseudonym, napsal ve dvacátých letech minulého století knihu Nemáte šanci (You Can’t Win), je obestřen tajemstvím. Literatura uvádí, že jde o autobiografii tuláka, narkomana a kriminálníka, který zaznamenal svůj věčný zápas s mocí, ale hlavně se sebou samým.

Kriminálnické a narkomanské historky, v nichž dopodrobna rozepisuje loupeže a přepadení či vlastní závislost na opiu, nejsou smyšlené, mají punc autenticity, ale i marnosti. Black dobře věděl, o čem píše, svými příběhy vyslal vzkaz lidem do podsvětí, v boji s mocí nemůžete vyhrát, nemáte šanci. Jako starý kriminálník se zamýšlí nad motivy páchání trestné činnosti, rozebírá své zkušenosti se zatýkáním, výslechy a pobyty ve věznicích, odhaluje tehdejší soudní praxi, ale i sociální vazby zločinců. Zabývá se rovněž psychologií závislostí, ať už jde o alkoholismus, drogy, hazard či prostituci. S humorným nadhledem zkoumá taková témata, jako jsou bezstarostnost, pokrytectví, sebekázeň, motivace, pýcha, pohrdání či svědomí.

Kniha Nemáte šanci se stala v roce svého prvního vydání (1926) kulturní událostí a bestsellerem, později ovlivnila celou generaci beatniků, zejména Williama S. Burroughse, který také k jednomu vydání napsal obsáhlou předmluvu, z níž je v tomto překladu přejata jen část. Blackův text je vlastně i jakýmsi historickým dokumentem, z něhož lze dovozovat, kam až sahá a na co navazuje moderní nonkonformní kultura, k jejímž základům rozhodně jeho dílo patří.

Jack Black z tohoto světa odešel dobrovolně, skočil do řeky se závažím na nohou. Tvrdil údajně, že když už je život příliš ponurý, měl by být člověk „připraven jít k řece“

Kniha zprostředkovává zážitky Zdeňka Kalisty (1900-1982) z cesty do Finska v roce 1966. V mnohém však přesahuje běžné žánrové cestopisné obrázky a nabízí čtenáři vnitřní setkání s dalekou severskou zemí. Finskou skutečnost neustále konfrontuje se svou subjektivní představou, vzpomínkami, reminiscencemi - se svým mladickým snem o finské krajině, lidech a přírodě. Vydává se na pouť za skrytým člověkem, za symbolickým lovcem a rybářem, a od popisu reálií se obrací k historii, ke kultuře, k duchovnímu životu. Zdeněk Kalista tu skicuje obraz finské země a jejích obyvatel, který vyvstává před jeho vnitřním zrakem a pro ostatní je neviditelný, Setkání se snem aneb Finlandia však skýtá čtenáři možnost do tohoto obrazu nahlédnout.

Historik, básník, esejista, literární kritik, editor a překladatel Zdeněk Kalista (1900-1982) je nepřehlédnutelnou, ale dlouho umlčovanou postavou české literatury, vědy a kultury. V letech 1924-1939 a 1945-1948 působil jako asistent, později docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ve své odborné práci se zaměřoval na české baroko, vrcholný středověk a církevní dějiny, svůj badatelský směr označoval jako "dějiny duchové". Bohatá byla i jeho básnická, literárněkritická a překladová tvorba, aktivně se podílel na činnosti řady kulturních spolků. V roce 1948 musel opustit univerzitu a v roce 1951 byl v politickém procesu odsouzen k 15 letům vězení. Po propuštění v roce 1960 odešel do penze, psal lektorské posudky a překládal. V letech 1968-1969 se ještě krátce vrátil na univerzitu jako mimořádný profesor, za normalizace však opět stál mimo veřejný život a jeho práce byly publikovány pouze v cizině a v samizdatu. Obsáhlé odborné a literární dílo Zdeňka Kalisty mohlo znovu vycházet až po roce 1989.

Druhý titul z pera abstinující alkoholičky: "Mám pro Vás pár příběhů s chutí a vůní alkoholu, které Vás provedou ke šťastným koncům. V mých příbězích opravdu nakonec všechno dobře dopadne - i když naši andělé strážní mívají občas dost bolavá křídla. Sama jsem s malými přestávkami skoro celý rok strávila v pražské Apolinářské léčebně závislostí a jsem za to dnes ráda. Nevěděla jsem si rady s některými nástrahami života, a tak jsem to řešila cestou nejmenšího odporu - tedy alkoholem..."