Nový, bezpochyby nejosobitější a nejosobnější text Petry Hůlové prakticky rezignuje na vyprávění příběhu a v mnoha ohledech překračuje četná tabu dosud v literatuře ctěná. V monologu autorky, která se bez ohledu na počáteční ambice stane úspěšnou spisovatelkou druhořadé literatury, kráčíme od jednoho bolestného zauzlení k druhému: od rozpadu manželství, přes milostně-nenávistný vztah k vlastním dětem, které jí ani v dospělosti nedokáží odpustit, až k reflexi vlastní tvorby. Reálné se zde stýká s představami a jen zvolna hledáme nitky, podle nichž se ve spleti košatých obrazů dobíráme toho, co je příčinou a co následkem, co neotřele žitou skutečností a co alkoholovým excesem. Tématům, kterých se zde autorka dotýká, se v životě vyhne málokdo. Zřídka je však někdo vyřkne s tak bezohlednou upřímností, s tak jasnou rezignací na konvence a s tak omračujícími jazykovými schopnostmi.

Svazek obsahuje prózy Nikoho tam nepotkám (1960–1961) a Cesta k Cerekvi (1960–1962, respektive 1963), překlady básní Arthura Rimbauda, Emily Dickinsonové, Georga Trakla a Gottfrieda Benna a publikované, avšak do knižně vydaných celků nezařazené básně. Soubor překladů je v tomto vydání rozšířen a jejich znění kriticky revidováno. Součástí knihy je ediční poznámka a Abecední soupis všech básní Zbyňka Hejdy podle názvů a incipitů.

Zbyněk HEJDA (2. února 1930 v Hradci Králové – 16. listopadu 2013 v Praze), básník, překladatel, historik, editor. Vystudoval filosofii a historii na Filosofické fakultě UK (1949–1953), kde působil do roku 1958 jako asistent. V letech 1958–1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby a v letech 1968–1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont. Po vyučení knihkupcem byl zaměstnán v antikvariátu, odkud musel kvůli podpisu Charty 77 odejít (1979). Od roku 1979 se aktivně účastnil práce ve VONS. V letech 1981–1989 pracoval jako domovník, 1990–1995 přednášel kulturní antropologii a vedl semináře na katedře etiky v Ústavu humanitních věd 1. Lékařské fakulty. Vydal básnické sbírky Všechna slast (Mladá fronta 1964, vč. sbírky A tady všude muziky je plno; samostatně Kruh/RR/KDM, obě 1993), Blízkosti smrti (zakázáno 1970; samizdatově KDM 1978; PmD 1985; Kruh/RR/KDM 1992; francouzsky jako Abord de la mort précédé de Je n’y rencontrerai personne, Fissile 2010), Lady Felthamová (samizdatově KDM 1979; Kruh/RR/KDM 1992; francouzsky jako Lady Feltham suivi de trois poemes, Différence 1992; německy jako Lady Feltham, Korrespondenzen 2002), Pobyt v sanatoriu (Kruh/RR/KDM 1993) a Valse mélancolique (Petrov 1995; francouzsky: Cheyne 2008). Soubor sbírek vyšel v knize Básně (Torst 1996). Prázdninové deníky z let 1960–1962 obsahuje svazek Cesta k Cerekvi (Triáda 2004) a výbor ze snů kniha Sny... (Edice Revolver Revue 2007). Převody básní E. Dickinsonové, G. Trakla a G. Benna shrnul do knihy Překlady (Aula 1998). K vydání připravil vzpomínky Šimona Welse U Bernátů (samizdat 1987, Torst 1993, nové vydání pod titulem U „Bernatů“, Triáda 2011) a spolu s V. Färberem a A. Petruželkou sbírku Ivana Blatného Pomocná škola Bixley (samizdat 1982, Torst 1994, Triáda 2011). Trojdílné souborné vydání Knih Z. Hejdy zahrnuje Básně (Triáda 2013), Prózy a překlady (Triáda 2013) a Kritiky a glosy (Triáda 2012).

Výbor kratších próz Stanislava Vávry z let 2006 - 2012 zaujme neobyčejným vypravěčským rozptylem: od automatického textu a rozličných výprav fantazie přes libeňskou humoresku po memoár či momenty čistě esejistické. Žánrová rozvolněnost je stylotvorná a přechody bez varování pečetí Vávrovo ostré i humorné vidění současného světa.

Básník Stanislav Vávra se narodil roku 1933 v Praze. V 50. letech byl členem surrealistické skupiny, později označované Libeňští psychici. V roce 1953 začal spolupracovat s Vladimírem Boudníkem, patřil mezi umělce sdružené kolem Bohumila Hrabala. Publikovat začal až v 90. letech v Haňťa Pressu, psal také pro rozhlas. Vydal Snovidění (1992), vzpomínkové knihy Perpetuum mobile (2003), Zvířený prach (2004) a Mlčenlivá věž (2005), sborník Libeňští psychici. Sborník básnických a prozaických textů z let 1945–1959 (2009, s Martinem Machovcem) a „debutovou“ sbírku básní Vzkazy na účtence (2013).