V první části knihy jsou shromážděny více než dvě desítky časopiseckých rozhovorů s Josefem Sudkem z let 1936-76, tato pramenná edice poprvé přináší v celku jejich úplné a doslovné znění. Publikované rozhovory doplňují přepisy dvou nahrávek z archivu Českého rozhlasu. Druhá část knihy obsahuje unikátní soubor vzpomínek pamětníků, Sudkových kolegů a přátel, které na začátku 80. let zaznamenal fotograf Petr Hron. V tomto rozsahu celek jím shromážděných vzpomínek rovněž dosud publikován nebyl, část přepisů byla pořízena až pro toto vydání. Třetí část tvoří původně ineditní sborník „Pocta Josefu Sudkovi“, který k autorovým osmdesátinám začal pořádat Jaroslav Anděl. Po jeho odchodu do exilu pracoval na shromažďování příspěvků Antonín Dufek.
Sborník obsahuje pětadvacet textových příspěvků nejrůznějších autorů několika generací, od Jana Lauschmanna a Adolfa Schneebergera po Petra Rezka, a také příspěvky výtvarné. Část původní obrazové přílohy, včetně fotografií zachycujících Josefa Sudka, je v přítomném svazku reprodukována. Čtenářům se v této knize dostává do rukou mnohostranný portrét Josefa Sudka a jeho díla, tvořený jeho vlastními slovy, zachycený očima jeho nejbližších přátel i z odstupu uměnovědné reflexe. Kniha je doplněna ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.

Musíme si uvědomit jedno: politický systém se změnil, ocitli jsme se dnes v oligarchickém režimu. Pranýřovat jej nestačí, je potřeba mu porozumět, proniknout závoji neprůhlednosti, říci, kdo jsou oligarchové, jaké jsou jejich sítě, jaké jsou jejich morální a burzovní hodnoty. Jedna z výhod aktuálního systému je, že ještě toleruje (na jak dlouho?) svobodu jednotlivců, která koexistuje s fenomény nesmlouvavé ekonomické vlády, která má neslýchaně násilný charakter, a umožňuje tak zbytkové hrstce novinářů provozovat ještě svou profesi.

Christophe Deloire a Christophe Dubois nám prezentují ve své knize Circus politicus rozsáhlé šetření o realitě mechanismů francouzské a evropské moci a dávají nám tak nesrovnatelný nástroj porozumění. Mezi Paříží, Bruselem, Frankfurtem, Berlínem, Milánem, New Yorkem a Washingtonem, byli autoři všude, kde žijí, stýkají se, korumpují se a rozhodují oni lidé „tam nahoře“. Vedou nás ale daleko za fasádu pouze národní politiky, daleko za cirkus tiskových konferencí v Elysejském paláci: v jejich knize najdeme Sarkozyho v evropských radách jako bezradného poskoka, Angelu Merkelovou, která je upřímně přesvědčena, že rovnováha rozpočtu patří k lidským právům, a Belgičany, Holanďany, Lucemburčany a Italy, kteří osobně nepůsobí žádným zvláštním dojmem, ale zato jsou velmi dobře napojeni na americké poválečné mocenské sítě.

V Bruselu se vzájemně proměšují arogantní byrokrati, lobbyisté z celého světa, lidé z neuchopitelných oddělení informatiky a financí, lidé ze sítí amerického dozoru, novináři, kteří si ani neuvědomují, že se z nich stali posluhové.

Když knihu dočteme, nepřipadá nám půvabné město Brusel už vůbec veselé. Jí se tam jistě velmi dobré pomfrity, pijí se skvělá piva, město je plné živých a sympatických frankofonních Belgičanů a věčně nespokojených a urážlivých Flámů s neustálými požadavky. Je to místo vlády. Ale jaké? Brusel je především šedou zónou mimo kontrolu upadajících národních států, rodící se prostor mimo veškeré právo, který je mnohem hrozivější než daňové ráje, kde se perou peníze, předměstí, kde se obchoduje s drogami, anebo Korsika, kde se neplatí daně.
Deloire a Dubois jsou antropology tohoto rozměklého a fluidního prostředí vlády.

Jako třetí svazek Díla Vratislava Effenbergera vychází jeho poslední velká práce, vznikající do roku 1977. Autor v ní prostřednictvím prozaického útvaru na pomezí autoanalýzy, osobní zpovědi, básně a odborného textu hledá historickou logiku psychosociálního, společenského a politického vývoje světa od začátku 20. století až po rok 1977, zejména příčiny a průběh postupného úpadku euro-americké civilizace a některých aspektů civilizací východních. To vše se zvláštním zřetelem k českým historickým peripetiím, ať již šlo o projekt Masarykovy první republiky či o Pražské jaro 1968.
Autor vede svou analýzu jak cestami tradiční historiografie, tak prostřednictvím živých surrealistických postupů (černého humoru, objektivní náhody). V lidské imaginaci neshledává jen zdroj estetických hodnot, ale i aktivního činitele společensko-politického dění. Před čtenářovýma očima v knize defilují soustředěné portréty V. I. Lenina, L. Trockého, J. V. Stalina, je předestřeno dilema „Masaryka-vědce" a "Masaryka-politika“, pojednán „Hitlerův iracionální mýtus“, porovnána motivační východiska vražedkyně Olgy Hepnarové a sebevraha Jana Palacha a je dokumentováno i historické setkání čínského vůdce Maa se členy skupiny Beatles jakožto "konečné vítězství absolutní debility".