„Gotická duše“ je jedinečný projekt, který propojuje literaturu a hudbu, a vytváří tak mnohovrstevný zážitek pro všechny smysly. Josef Bolf předčítá své texty, které odkrývají jeho vnitřní svět snových a nostalgických motivů, zatímco Monika Načeva interpretuje úryvky z knihy „Gotická duše“ Jiřího Karáska ze Lvovic. Tím představuje starší dekadentní poezii a moderním přednesem propojuje minulost se současností. Hudební doprovod obstarává Daniel Vlček, jehož minimalistická elektroakustická hudba s modulárními syntezátory dodává projektu hypnotickou a tajemnou atmosféru. Zvukovou paletu rozšiřuje Barry Wan, který přispívá hrou na japonskou flétnu shakuhachi, tibetskými mísami a perkusemi. Album vyzařující ponurou a dekadentní náladu pracuje s pomalými a meditativními rytmy, které přecházejí do zneklidňujících momentů, a zrcadlí tak texty Josefa Bolfa a Jiřího Karáska. Hudba osciluje mezi ambientem, experimentálními a ASMR prvky, čímž vytváří vrstevnatou zvukovou krajinu, která posluchače vtahuje do světa dekadence a tajemna.

Album „Gotická duše“ vychází v limitované edici 250 LP, z toho prvních 60 výtisků je v barevném provedení. Každé vydání obsahuje grafiku od Josefa Bolfa, zatímco vizuální podobu alba navrhl Robert V. Novák, inspirovaný díly Bolfa a Vlčka. Tento melancholický projekt je poctou gotické a dekadentní poezii a představuje hluboce promyšlený umělecký zážitek, kde se texty a hudba propojují v harmonický celek zvoucí posluchače k ponoření se do světa, kde se klid střetává s děsem.

nakl.Torst
limitovaná edice 250 ks

Novela z přízračné krajiny pohraničí, kde do záležitostí živých neustále promlouvají mrtví, a přítomnost se prolíná s minulostí. Příběh, ve kterém fantazie a sny znamenají více než skutečnost. Zpráva z mizejících lesů, kde se démoni chystají k poslední odplatě. Abonmá na apokalypsu, nebo překvapivě aktuální a angažovaný text? Těžko říct. Babylonské zmatení nabírá na obrátkách, a tak nezbývá, než s lahváčem v ruce pozorovat západ slunce. Možná je to naposled. Autor svůj text doplnil vlastními fotografiemi.

nakl.Bor

„Psal jsem před Vánoci minulého roku P. Borkovcovi, jestli by mi jako (bývalý?) vášnivý entomolog neporadil nějakou odbornou knížku na toto téma – D. Dolenský mi krátce předtím doporučil knížku B. Lhotského Křehká krása, z níž zde čtenář najde ukázky, ale bylo mi to málo –, knížku, která by mě takříkajíc zasvětila, ukázala mi cestu. Poradil mi obratem (čti kupř.: J. R. Winkler, J. Mareš & V. Lapáček) a rovněž obratem prošel všechny svoje texty a ty, jež se tohoto řemesla (ale nejen jeho) nějak dotýkaly – některé více, některé méně – mi poslal. Něco pak přepsal a něco připsal. A tak – pro radost – vznikla tahle sbírka textů. / J. Tvrdoň, 17. dubna 2024“

***

„Plaval jsem jednou mezi doutníky, když kolem mě prolétla. Byla tenká a pevná jako gumová řemenice, bičovala vodu v prudkých smyčkách, a já uviděl, že se celým tělem drží nad vodou, a uslyšel, jak sviští. A prásk! Vbořila otevřenou tlamu do letícího královského šídla, které se v tu ránu zastavilo na místě a ze všech sil třaskalo celou lesklou žlutozelenou nádherou. Vteřinu stál hlučný chumel lesku ve vzduchu jako přišpendlený, a pak se všechno – syčení, třeskot, odrazy, růžový vnitřek hadí tlamy – propadlo do korálového moře. „Buď rád, kluku, že tě nefikla do nosu,“ řekl mi ten večer Karel Klenot při kopení sena. „Užovka má vocas jak bajonet.““

***
„Já byl Josefem brzy posedlý.A když mi navrhl, abych se s ním vypravil lovit hmyz na světelnou plachtu, když mi řekl, že je to podnik na celou noc, žadonil jsem u matky tak vytrvale, až svolila, že k nám Josef může přijít na oběd, kde ho vyzpovídá, a potom se uvidí.„Moc se netěš,“ řekla tenkrát matka.Josef dorazil v bílé košili, u oběda matku téměř nepustil ke slovu a zaníceně mluvil o tom, že sběr hmyzu na světlo musí umět každý entomolog, že ozářenou plachtu je zapotřebí napnout na nějakém vršku, aby byla zdaleka vidět, že to musí být u lesa, aby měl hmyz odkud přiletět, že nesmí foukat vítr, aby se brouci ke světlu dostali, mělo by být dusno a pod mrakem a taky by mohlo trochu mrholit a potom zapršet silně a pak se zas udělat dusno, že lovit lze pouze v místě, kde můžeme postavit stan, poněvadž stan je naprosto nezbytný, ne kvůli nám, my stejně spát nepůjdeme, ale kvůli nachytanému hmyzu, který se nesmí poškodit. A dodal, že taková noc bude příští týden z pátku na sobotu a takové místo je jenom jedno na světě a on o něm ví.„A to je kde?“ řekla tenkrát matka.„V Bolívii,“ řekl tenkrát Josef.“

nakl.Officina Praga