La poignée de lettres que Bohuslav Reynek adressa durant l’année 1921 à Bohumila Pojerová, sœur de l’éditeur Jan V. Pojer, était demeurée dans l’intimité familiale jusqu’à aujourd’hui. En 1921, Bohuslav avait vingt-neuf ans, Bohumila dix-neuf. Au-delà de l’évocation de rencontres, lectures et menus événements traduisant l’amitié naissante des deux jeunes gens, que leurs familles respectives destinaient l’un à l’autre, c’est un éclairage sur la personnalité du futur grand artiste qu’offrent ces brèves missives. Sincérité, lucidité, honnêteté, acuité du jugement, ces fortes qualités qui, sans faillir, malgré les vicissitudes de son temps, forgeront Reynek en son destin d’homme et sa mission d’artiste, se devinent déjà dans ses phrases concises à la graphie fine et acérée. Quelques années plus tard, le jeune poète prendra son essor et c’est à Grenoble qu’il choisira son épouse, Suzanne Renaud, poète dont l’œuvre traduite par son mari sera d’abord révélée en Tchécoslovaquie, puis restera inconnue en France jusqu’à l’édition critique de son œuvre poétique complet aux éditions Romarin (I. 1995, II. 1999). « En livrant au grand public ces quelques lettres jusqu’ici ignorées, j’ai voulu rappeler les temps jadis, les neiges d’antan peut-être… et faire connaître Bohuslav Reynek – l’homme dans toute sa droiture, son honnêteté… devant la vie, devant son prochain, devant Dieu. Je le fais afin que son portrait dessiné sur le fond d’une amitié pleine de retenue ne puisse connaître de l’oubli l’irréparable outrage. » (Dagmar Halasová, postface)
Hrstka dopisů, které Bohuslav Reynek adresoval během roku 1921 Bohumile Pojerové, dceři nakladatele Jana V. Pojera, zůstávala do dnešních dnů skryta v kruhu rodinném. V roce 1921 bylo Reynkovi dvacet devět let, Bohumile devatenáct. Vedle zmínek o setkáních, četbě a četných událostech, které dokládají rodící se přátelství dvou mladých lidí, jež by jejich rodiče jistě rádi viděli pospolu, jsou tyto stručné listy pohledem na osobnost budoucího velkého umělce. Upřímnost, jasnozřivost, čestnost, pronikavé úsudky, to vše jsou vlastnosti, které napříště, navzdory nepřízním doby, budou utvářet Reynkův lidský úděl a jeho poslání umělce, a lze je vysledovat již ve stručných větách psaných jemným a ostrým písmem. O několik let později vezme mladý básník osud do svých rukou a v Grenoblu si vybere za ženu Suzanne Renaudovou, básnířku, jejíž dílo bude nejprve objeveno v překladech jejího muže v Československu. Ve Francii zůstane až do kritického vydání kompletního básnického díla v nakladatelství Romarin neznámé (I. 1995, II. 1999). „Z listů, které jsme zde uveřejnili, vystupuje básník Reynek jako člověk, jako muž čestný, přímý, vědomý si své odpovědnosti před životem, před lidmi, před Bohem. A proto chceme, aby tato neznámá korespondence vyšla. Je svědectvím zašlých dob, neosmělenného přátelství… Přála bych si, aby se nad tím čtenář pozastavil a zauvažoval o tom, zda přátelství a neosmělenost už dávno ne „odnesl divoký času vztek.“ (Dagmar Halasová, doslov).
nakl.Romarin
