Dvousvazková edice přináší poprvé v úplnosti literárněkritické, teatrologické, obecněestetické a publicistické práce Jana Grossmana (1925–1993), jedné nejvýraznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Editor Petr Šrámek soubor rozčlenil do jedenácti oddílů. První oddíl přináší rané práce o literatuře (1942–45). Druhý a třetí oddíl obsahují poválečnou publicistiku a kritiku (1945–48). Čtvrtý oddíl sestává z programů a materiálů psaných pro divadla (do roku 1955). Pátý až devátý oddíl jsou členěny tematicky (1956–69): pátý oddíl přináší práce o literatuře; oddíl šestý je sestaven z brechtovských statí; sedmý oddíl obsahuje stati o divadelním stylu, obecných otázkách herectví, divadelní úloze filmu a kritické referáty; do oddílu osmého patří práce o divadelní scénografii a jevištním výtvarnictví; devátý oddíl se věnuje problematice tzv. malých divadel a inscenacím v Divadle Na zábradlí. Desátý oddíl shrnuje sporadické literární i divadelní publikační příležitosti (1970–89) a oddíl jedenáctý uvádí texty polistopadové (1990–92). Následovat bude svazek Mezi literaturou a divadlem III. Komentáře, který přinese literárněhistorické a divadelněhistorické komentáře, bibliografii a grossmanovskou studii.

Kniha přináší literární záznamy snů z let 1949 až 2013. Autor si své sny začal zaznamenávat z podnětu básníka Jana Kameníka (Ludmily Maceškové) a stejně jako ona se ze studia a pochopení vlastních snů snažil dobrat duchovní podstaty světa a dát co nejpoctivější podobu své životní mystické Cestě. Marcel Kabát (* 1927) pracoval po několika krátkodobých zaměstnáních v účtárně nakladatelství Melanrich (1946–51), v letech 1951–58 byl pomocným dělníkem a posléze úředníkem v Elektromontážních závodech, od roku 1958 až do důchodu pracoval opět v Melantrichu.
Vydal prozaické knihy Ten kouzelný čas dětství (1974), Štvanci (1985) a knihu deníkových zápisků a úvah Reflexe (2010). S Janem Kameníkem napsal v padesátých let drama Propast, které dosud nebylo vydáno ani inscenováno. K vydání připravil a doslovem doprovodil knihu Jana Kameníka Mystické deníky (1995).

38. svazek edice Fototorst. Moravský fotograf Vojta Dukát (* 1947) odešel po okupaci Československa sovětskou armádou do nizozemského exilu (1968). Toulal se po světě a vynikl v žánru humanistické fotografie. Snaží se být nadále profesionálním amatérem věrným odkazu jména přístroje zn. Ljubitel, nepracuje systematicky. Zdržuje se v místech, kde se mu daří nacházet harmonické vztahy v lidském společenství, k věcem a k přírodě. Rád komunikuje s lidmi nestresovanými představou, že čas jsou peníze. V letech 1974 a 1976 byl nominovaným fotografem agentury Magnum v Paříži. Od poloviny 80. let omezoval fotografování ve prospěch videozáznamů. Je oceňován za dlouhodobý přínos vizuálnímu umění (Capi-Lux Alblas Prijs 1997; Pieter Ouborg Prijs 2001). Texty v této druhé autorově monografii jsou dílem Antonína Dufka, historika umění a emeritního kurátora sbírky fotografie Moravské galerie v Brně, Melchiora de Wolffa, T. S. Gottlieba a Vojty Dukáta.