Známý publicista Milan Schulz (* 1930) shrnul ve svém čtivém vyprávění vlastní život, který byl pohnutou a přitom velice zajímavou cestou dvacátým stoletím. Popis své životní pouti pojal v okouzlujícím, poutavém a zábavném duchu. Zachycuje dětství a mládí za první republiky, v předvečer války i během ní; bohémského otce, jehož nejistotu vyvažovala stabilnost a serióznost matky; poválečný rozlet při studiích literatury a ruštiny v době, která přála mládí, ne však zdravému rozumu; literární začátky, pestré prostředí Literárních novin, přitažlivost divadla, v němž se autorsky uplatnil v kabaretu Paravan s J. R. Pickem a v roli dramaturga v Semaforu; poté roli hlavního redaktora nově vzniklého časopisu Orientace. Události konce šedesátých let jej přinutily k odchodu do mnichovského exilu, kde opět stanul ve středu dění: zblízka se seznamujeme s prostředím Svobodné Evropy, v níž Milan Schulz po dlouhá léta působil; s podnětným okruhem lidí kolem opata Anastáze Opaska; s českým exilovým světem a jeho osobnostmi – zejména s Pavlem Tigridem jako jedním z nejbližších Schulzových přátel. Posledních dvacet let s možností návratu do svobodné vlasti představovalo další práci v již přetvořené Svobodné Evropě a četné zážitky cestovatelské. Kniha je doplněna rozsáhlou fotografickou přílohou a jmenným rejstříkem.

Věra Stiborová (* 1926) patří k těm českým spisovatelům, jejichž jemné a kultivované dílo působí na první pohled nenápadně, pro svou nezaměnitelnou osobitost je však neodmyslitelné od toho nejdůležitějšího v poválečné české literatuře. Povídkový soubor Otavín je poctivá, neokázalá a přesto pečlivě promyšlená próza s rozvrhem jednoznačně autobiografickým, ovšem oproštěným od malicherné sebestřednosti. V každé z povídek autorka načrtává na rodinném půdorysu nějaký závažný problém, skutečně hluboké lidské dilema, které často sahá mnohem dále než k ní samé, k rodině či zobrazenému místu. Jde vždy o dilema obecně lidské a dotýkající se českých dějin. Autorka se nesnaží nikoho oslnit, nerozmachuje se, píše věcně a soustředěně. Povídky jsou stejně plaché jako jejich hrdinové, i když jde o lidi obdařené vnitřní silou. Věra Stiborová v této knize též mimo jiné vzdává hold rodnému Písku.

Filmový režisér Jan Němec (* 1936), tvůrce filmů Démanty noci, O slavnosti a hostech či Noční hovory s matkou, přibližuje v jedenatřiceti originálních povídkách svůj život. Činí tak s velkou sebeironií, je nemilosrdný k sobě i k ostatním. Popisuje bohémský život zasvěcený filmu, kdy se s větším či menším úspěchem pokouší po ohromujícím nástupu v nové vlně československého filmu v šedesátých letech prosadit v této oblasti i po zlomu vyvolaném okupací Československa v roce 1968. Nestandardní osobnost s duší věčného provokatéra žije nestandardní život za všech okolností, v Československu i v exilu, nejprve v Evropě a poté v nově nalezeném domově ve Spojených státech. Povídky sdělují hodně o atmosféře doby i o autorově houževnaté nepoddajnosti, a to i tehdy, když jejich obsahem jsou drobné příhody, milostné pletky, souboje s režimem, zápolení s pokušeními, vtípky i osudové zvraty a bolestné zásahy v podobě smrti. Je na čtenáři, aby posoudil, co z těchto mimořádně čtivých ironických črt psal život, a co fantazie.