Na půl cesty mezi autorským esejem a odbornou studií, Ouředníkova nová kniha čerpá látku stejně dobře z literatury jako z historie, filosofie či antropologie. Opět se zde setkáváme s klíčovou tematikou autora: společnost viděná prizmatem jazyka, topiky, loci communes. Od Homéra k církevním Otcům, od středověku k renesanci, od osvícenství k sociálním utopiím 19. století a k dystopiím současnosti, Ouředníkovy dějiny utopie jsou především dějinami myšlení o společnosti - a tím i západní kultury jako takové.

Po více než půl století vrací se péčí editorů Vladimíra Justla a Ivana Medka (autorova syna) obsáhlým výborem svých básní do české literatury básník Rudolf Medek. Rudolf Medek (* 8. 1. 1890 v Hradci Králové – + 22. 8. 1940 v Praze) vystudoval učitelský ústav ve svém rodišti a do roku 1914 byl preceptorským pomocníkem v místech svého kraje. Jako důstojník rakouské armády přešel v posledních dnech roku 1915 na haličské frontě k Rusům. Na jaře 1916 se přihlásil do vznikajících československých legií, v nichž za svou činnost získal mnoho vyznamenání, zejména za účast v bitvě u Zborova v červenci 1917. V lednu 1919 byl jmenován náčelníkem vojenské správy Československých legií, v prosinci téhož roku se vrátil do Prahy. V červnu 1920 byl pověřen vybudováním Památníku odboje, po pozdější reorganizaci přejmenovaného na Památník národního osvobození. Jeho ředitelem byl až do nacistické okupace v březnu 1939. V roce 1931 byl povýšen na generála. Jako spisovatel debutoval sbírkou básní Půlnoc bohů (1912). Dále vydal básnické sbírky a tisky Prsten (1914), Zborov (1919), Lví srdce (1919; rozšířené vydání 1921 a 1946), Štefánik (1921), Maršálu Fochovi (1923), Živý kruh (1923), Láska a smrt (1925), Sokol (1925), První básně (obsahuje především Půlnoc bohů a Prsten; 1927), Dvě básně (1927), Milovaní básníci (1928), Básně (autorský výbor; 1929), Dyk, Medek, Křička (výbor, ed. F. Pala; 1929), Řeč osudu (1931), Svatoštěpánská koleda (1933), Český ráj (1937) a Kramářovi (1937). Z jeho rozsáhlého díla prozaického, dramatického, esejistického a publicistického je nejvýznamnější legionářská pentalogie Ohnivý drak (1921), Veliké dni (1923), Ostrov v bouři (1925), Mohutný sen (1926), Anabáze (1927), drama Plukovník Švec (1928), soubor povídek Vinný keř (1928) a kniha vzpomínek Pouť do Československa. Válečné paměti a vzpomínky z let 1914–1920 (1929–34).

Prozaický triptych Karla Eichlera (1921–1999) ...aneb Komentář k bratrovraždě je složen ze tří dosud nevydaných próz, založených na vynalézavých persiflážích známých biblických motivů. První z nich, Kein a Áber, měla pod svým původním názvem Kain a Ábel aneb Komentář k bratrovraždě vyjít roku 1970 v nakladatelství Československý spisovatel, ale její vydání bylo zakázáno. Druhou představuje přepracovaná podoba prózy Handicap, kterou stihl v roce 1971 stejný osud, a konečně třetí je próza Obrana Jidášova aneb Vandrování s Ježíšem z Nazareta, kterou autor napsal v druhé polovině 90. let již jako zamýšlenou třetí část tohoto triptychu. Doslov ke knize napsal autorův přítel, spisovatel Alexandr Kliment.