Populární herečka Hana Frejková (* 1945) se ve své knize věnuje hledání nejen svých vlastních rodinných kořenů, ale také - a možná zejména - klíče k osudům svých rodičů, kteří zasvětili život komunistickému hnutí, jež je následně nemilosrdně rozdrtilo. Především jejího otce Ludvíka Frejku, jednoho z odsouzených k trestu smrti v procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem, popraveného před pětapadesáti lety. Frejková velmi osobním a odvážným způsobem přistupuje k písemnostem úřední povahy, přestože jí způsobovaly nemalou bolest. Její dramatický a hluboký pokus o katarzi nemá v české memoárové literatuře obdobu.

Kniha vzpomínek významné osobnosti českého veřejného života, hudebního publicisty a organizátora, jednoho z prvních signatářů Charty 77, v 80. letech spolupracovníka vídeňské redakce Hlasu Ameriky, v 90. letech vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Ivan Medek (* 1925) vzpomíná na své prarodiče, rodiče (jeho babička byla ženou malířů Antonína Slavíčka a Herberta Masaryka, tatínek, generál Rudolf Medek, byl významný legionář, básník a prozaik) a bratra Mikuláše, jednoho z nejvýznamnějších českých malířů 20. století. Poutavě líčí své dětství a mládí, zachycuje setkání s T. G. Masarykem, vyslovuje se k osobnosti Emila Háchy, líčí své zážitky z pražského květnového povstání 1945 a svá setkání s Edvardem Benešem a Zdeňkem Nejedlým. Podstatná část vzpomínek je věnována české hudbě, zejména osobnosti dirigenta Václava Talicha. Poté Medek líčí svůj vztah k okruhu katolických kněží, vězněných v 50. letech (Antonín Mandl, Anastáz Opasek), zrod Charty 77, práci sanitáře v nemocnici Na Františku, exil v Rakousku a svou tamní intenzivní novinářskou práci. Vzpomínky se uzavírají shrnutím zkušeností z 90. let až do současnosti, kde autor načrtává drobné portréty řady významných osobností (Pavel Tigrid, Václav Havel). Knihu, doplněnou unikátní fotografickou přílohou a jmenným rejstříkem, předmluvou uvedl spisovatel Ivan Binar.