Hans Prinzhorn (1886 - 1933) německý psychiatr, hudebník, filosof a kunsthistorik se narodil ve vestfálském Henreru. Studoval dějiny umění a filozofii na univerzitě ve Vídni, kde v roce 1908 získal doktorát. Krátce nato odešel do Anglie, kde se profesionálně věnoval zpěvu. Následně na to však vystudoval lékařství a psychiatrii a za 1. světové války sloužil na frontě jako praktický lékař. V roce 1919 se stal asistentem Karla Willmanse na psychiatrické léčebně při univerzitě v Heidelbergu. Jeho úkolem bylo rozšířit uměleckou kolekci utvořenou mentálně nemocnými pacienty. Když v roce 1921 odešel obsahovala sbírka více než 5000 prací od přibližně 450 pacientů. Kniha Výtvarná tvorba duševně nemocných (Bildnerei der Geisteskranken) vydaná v roce 1922 má zakladatelský význam. Poprvé je zde v širším kontextu aplikován interdisciplinární přístup: díla psychiatrických pacientů již nejsou nahlížena jen jako diagnostický materiál, Prinzhorn docenil i jejich umělecké kvality. Knize se hned po vyjití dostalo nadšeného přijetí, kolovala v Bauhausu a okamžitě stala se biblí pařížské umělecké avantgardy. Ovlivnila Paula Klea, Alfreda Kubina, Pabla Picassa a surrealisty, inspirovala Jeana Dubuffeta, který na jejím základě formuloval svůj koncept art brut. Hans Bellmer ji dokonce označil za zásadní událost století. Nyní vychází poprvé v českém překladu.

Publikace vzniklá souběžně s první retrospektivní výstavou představuje a shrnuje dílo doposud poměrně málo známého sochaře Jiřího Nováka (1922-2010). Novákovy konstruktivistické objekty i designové realizace z různých kovů i plastických materiálů se řadí k významným dílům českého sochařství druhé poloviny 20. století především v oblasti konstruktivisticko-kinetické plastiky. Pohyb odvozený z přírodních dějů vstupuje do děl prostřednictvím působení větrného či vodního živlu, elektrické energie či v interakci s divákem - lidským impulzem. I v případě nepohyblivých děl je pohyb vnitřně obsažen pomocí tematizace přírodního děje, živlu. Kinetické aspekty autor aplikoval v malém měřítku, ale především v rozměrných plastikách, které akcentují prostor nové městské architektury. Vedle mobilních plastik vytvořil Novák řadu stabilních symbolických děl pro architekturu, v nichž je původní tematická náplň abstrahována do maximálně zjednodušeného znaku. Součástí knihy je záznam sochařových vzpomínek, výběrový soupis realizací a restaurátorské činnosti, biografie, seznam literatury a anglické resumé.