Podnětem ke vzniku publikace byla otázka, zda a jak české umění první třetiny 20. století reflektovalo impulzy přicházející z italského futurismu. Myšlenka zachytit, evokovat, předvést pohyb se v našem prostředí odvíjela několika směry. Jeden zachovával tradiční umělecké formy a mířil k symbolickému abstraktnímu výrazu, další se přikláněl ke konceptuálnímu využití či znakovému jazyku a konečně třetí zapojil do výtvarného díla reálný pohyb. Futurismus je vnímán v souvislosti s nadšeným přijetím industrializace a oslavou stroje (až k představě očistné role války). Historické předobrazy futurismu lze nalézt v plynulé, rytmické křivce rostlinného secesního ornamentu či ve vědecké vizualizaci srdečního tepu ze šedesátých let 19. století. Kolem přelomu století někteří umělci usilovali o zachycení rytmu dějin v pravidelném střídání vzestupů a pádů. Témata rychlosti a pohybu jsou s futurismem těsně spjata, ale impulzy k jejich ztvárnění lze hledat i jinde, nejen ve sféře umění. Jednotlivé studie ukazují vzájemné souvislosti, posuny a variace tématu dynamismu, pohybu a času v českém výtvarném umění, filmu, fotografii a divadle první třetiny 20. století. Podobné téma nebylo dosud zpracováno, výpravná publikace zachycuje fenomén nasvěcující české dějiny umění z nového úhlu.

Český komiks chytil na počátku třetího tisíciletí nový dech. Aktuální autorská generace navazuje kontakty se světovým děním, reaguje na nejnovější trendy a v domácím kontextu snad téměř poprvé skutečně svobodně tvoří, nesvazována příkazy cenzury či kulturním a společenským odmítáním. Spolu s tím, jak český komiks nabývá na sebedůvěře (a sebeúctě), začíná pomalu prozkoumávat ta slavnější, i ta méně proslulá období svých dějin.

Bohatým ilustračním doprovodem vybavená rozsáhlá kolektivní monografie, se oprošťuje od čistě chronologického, dějinného popisu, což autorům jednotlivých statí umožnilo zaměřit se na motivické, personální i mediální souvislosti českého komiksu. Ve 12 kapitolách se tak postupně dostává pozornosti lokálně i globálně příznakovým žánrům (např. "veselá zvířátka" coby zásadní tematicko-motivický koncept komiksu pro děti, "klubácký komiks" coby svého druhu původní český komiksový žánr), mediálním přesahům (komiks a film, komiks a výtvarné umění) i výrazným nebo pozapomenutým autorským (Kája Saudek) či kolektivním (karikaturisté skupiny Polylegran) exkurzům. Detailní pozornost je věnována také vztahům komiksu a ideologie a mapováno je rovněž využívání komiksové formy v domácí reklamě. Autory jednotlivých kapitol jsou kromě kurátorů/editorů další komiksologové i odborníci z příbuzných oborů (dějiny umění, filmová věda, literární věda). Žánru odpovídající grafika, souzní s obsahem, výsledkem je základní kniha o fenoménu českém komiksu. Kniha vychází odděleně v české a anglické verzi.

Kniha Černá slunce / Odvrácená strana modernity, vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy v GVU Ostrava, podává strhující obraz českého umění, ohraničeného volně lety 1928-1942. Postihuje mimořádně nosné období, ve kterém došlo k mnoha složitým politickým a uměleckým zvratům. Do širokého rámce střetávajících se výtvarných a myšlenkových přístupů je zapojeno přes čtyřicet nejrůznějších osobností - malířů, sochařů, grafiků, fotografů a architektů, z nichž mnozí patří k hlavním představitelům českého umění vůbec. Kniha se zaměřuje na odvrácenou stranu modernity, vyjevující přehlížené, prchavé duševní vrstvy, jež však vytvářely nosné, nadosobní psychické struktury doby. Černá slunce jsou "slunci jiných světů", na jejichž postižení se zaměřoval již Karel Hynek Mácha; jejich východiska tkví v romantismu. Přestože pojem avantgarda zdomácněl a začal být uplatňován pro označení moderního projevu jako celku, do původních avantgardních východisek z počátku dvacátých let minulého století vstupovaly jiné smyslové a významové zdroje. Zvolené časové období je uchopeno jako oblast křižujících se protikladných stránek, ve kterých se mísí nejrůznější směrová, názorová či výtvarná hlediska. Kniha Černá slunce / Odvrácená strana modernity je součástí dlouhodobého projektu Arbor vitae mapující významově vymezená období českého umění; Roky ve dnech (1945 - 1957), Konec avantgardy (1938 - 1948)…; je v hloubce svého ponoru do souvislostí, zachycujících informace v předivu doby, nenahraditelná.