Rostislav Vaněk je významný grafický designer, typograf a vysokoškolský profesor, známý především jako tvůrce mnoha grafických úprav knih, návrhů plakátů a programů určujících firemní identitu. Je autorem řady typografických řezů vlastních písem.

Kniha však zachycuje především jeho volnou tvorbu posledních tří let. Průsečíkem volné a profesní tvorby je autorovi vrozený perfekcionalismus, cit pro detail, pravidlo přijít s novým neočekávaným řešením, smysl pro vizuální exkluzivnost a brilantní provedení. Podstatou je tvorba jiná, eliminující cokoli, co představuje běžná práce grafického designéra. Díla nevznikají na objednávku, jsou výsledkem ryze osobního pnutí. Nejsou podřízena funkci, sdělení, racionální koncepci, stylizaci či běžným metodám práce. Vaněk si užívá bezbřehé svobody, čiré spontánní radosti z tvoření, nechává mluvit intuici a pracuje s prvkem řízené náhody. Prožívá proces vzniku stejně jako výsledek. Díky spolupráci s Robertem Hlůžem kombinuje nejmodernější prostředky digitálního zpracování, reprodukce a tisku. Kniha vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy v pražském Hollaru. Kniha vyšla v samostatné české a anglické jazykové mutaci.

Nový překlad životopisu Ježíše Krista, který patří ke zlatému fondu světové literatury 20. století. Díla francouzského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Françoise Mauriaca (1885–1970) čtenáři dodnes vyhledávají pro jeho schopnost popsat nejjemnější hnutí lidské duše, v níž spolu zápasí síly dobra a zla.

„Přestože autor zpodobil Krista příliš podle svého, dobře ví, že jeho kniha šťastně znepokojila uspaná svědomí. Když máme co do činění s tímto světem, za který Kristus odepřel se modlit, pociťujeme takový stud, když o Něm mluvíme, že se musíme v myšlenkách zastavit před touto prověřenou moudrostí: vše se děje, jako by každý křesťan měl předem stanovený podíl na Otcově poli, který má být zorán a oset. Selžeme-li, podstatná část našeho úkolu se přesto naplní skrze nás a proti naší vůli. Milost nás totiž přesto použije k dosažení cíle, který nás přesahuje: jako by autor dramatu napovídal špatnému herci slova role, kterou herec hraje jen rty a nerad; jako by se autor nakonec, aniž by si toho diváci všimli, sám postavil na jeho místo. Dosažený úspěch zdaleka není takový, jaký by byl, kdyby byl herec neselhal, ale koneckonců se to dotkne těch srdcí, jichž se to mělo dotknout.“

(François Mauriac v předmluvě k druhému vydání)

Dvě prózy mistra ruské literatury volně navazující a tudíž i tvořící trilogii se slavným románem Sentimentální cesta.

V první části, pod názvem Zoo, kniha navazuje bezprostředně na titul Sentimentální cesta. Šklovskij se dostal do Berlína. Zde pobýval ve velké skupině ruských emigrantů, povětšinou umělců, vzdělanců a společenské smetánky carského ruska. Ruská emigrace žila v oblasti berlínského zoo. Stejně jako její zvířecí sousedé žila podivně, znuděně, shlukovala se do tlup a vzpomínala na domovinu. Proto autor staví do čela svého Zoo bizarně dlouhé motto, tvořené Chlebnikovovým líčením lidského zvěřince.

V Třetí fabrice vypráví autor o třech fabrikách vlastní duše – mládí, OPOJAZu a nepojmenovatelném dnešku. Nesoudí, ale pojmenovává a analyzuje. Nemůže se spoléhat na city a krásná slova, všímá si proto, jak jsou zkonstruovány. Bývalá krásná slova ztratila výpovědní hodnotu, omrzela se veškerá duchaplnost a krasořečnění. Rozpor mezi starou humanitní kulturou a novým světem je neudržitelný. Velkolepě klenuté teorie o spáse člověka a světa si říkají o sarkasmus. Humanitní vědy, tajnosnubné řeči o životě geniálních jedinců a převypravování jejich myšlenek, se lepí na stránky knih a nemohou z nich ven…

překlad: Jiřina Zumrová, Jan Zábrana