Svazkem Korespondence se završuje vydávání devítisvazkových Spisů Jiřího Ortena. Kniha shrnuje Ortenovu korespondenci odeslanou i přijatou. Jeho korespondenčními partnery byly významné osobnosti české literatury (Ivan Blatný, Klement Bochořák, Hanuš Bonn, Karel Čapek, Václav Černý, Jiří Daniel, František Halas, Jindřich Heisler, Vladimír Holan, Jindřich Chalupecký, Jaromír John, Pavel Tigrid, Zdeněk Urbánek a mnozí další), divadla, studentského života na prahu války, ale i členové jeho rodiny, přátelé a Věra Fingerová. Právě korespondence s Věrou Fingerovou, jejíž část přijatá dosud nebyla v úplnosti publikována, a korespondence Jiřího Ortena s jeho maminkou tvoří nejrozsáhlejší korespondenční soubory přítomného svazku. Na Ortenově korespondenci můžeme zblízka sledovat života mladého básníka a dozvědět se tak mnoho podstatného i o vzniku jeho literárních textů. Edice je doprovozena komentáři, zevrubnou ediční poznámkou editorky Marie Havránkové a jmenným rejstříkem.

Anna Housková představuje trochu jiného Borgese, než jaký je znám z četby povídek. Odkrývá Borgesovu umanutou zálibu v argentinských reáliích a jeho vztahování se ke gaučům z literatury a zabijákům z předměstí. Borges se ve svém díle napříč časem vrací k argentinským archetypům, reflektuje jejich tradici a sám k ní přispívá vytvářením mýtu předměstí Buenos Aires.

Druhým těžištěm této monografie je žánr eseje. Autorka se zaměřuje nejen na rozsáhlou Borgesovu esejistiku, u nás méně známou, ale i na esejistický princip ve všech žánrech jeho díla.

Argentinské atmosféře odpovídá obrazový doprovod z děl výtvarníků Borgesovy blízkých (Xul Solar, Attilio Rossi) anebo děl autorů, kteří se věnovali zpracování podobných témat jako Borges (Jindřich Pileček).

Monografie je doplněna soupisem Borgesových děl přeložených do češtiny a výběrovým přehledem ohlasů na jeho tvorbu.

Z autorčina úvodu: „Často zde Borgese cituji. Jeho volné přiřazování literárních nápadů je pro citáty jako stvořené: mohou stát samy, mohou být v kterémkoli autorově textu – člověk v nich pak často bloudí a hledanou větu už nenajde. Borges čtenáře buď neosloví, anebo nadchne, v nekonečně mnohoznačném díle si každý najde svého Borgese. Nejlepší je na něm potěšení z četby. Nejradši mám v této knížce jeho citáty.“

Anotace
Dramatik Josef Topol (1935–2015) v knižním rozhovoru s novinářem Karlem Hvížďalou hovoří o svém dětství v Poříčí nad Sázavou, studiu v Benešově, práci v Divadle E. F. Buriana, o Otomaru Krejčovi a Národním divadle, vzniku Divadla za branou a všech svých divadelních hrách. Všímá si též svého vzácného přátelství s Jiřím Voskovcem, konce Divadla za branou, práce v dělnických profesích a nesnadného života na přelomu 70. a 80. let. Kniha přibližuje řadu významných českých herců i mnoha Topolových přátel (např. básníka Jiřího Kuběny či filosofa Josefa Šafaříka). Karel Hvížďala rozhovor doplnil mnoha unikátními dokumenty z Topolova archivu: dopisy jeho prarodičů a rodičů, Topolovými deníky z 50. a 70. let, jeho dopisy ženě Jiřině ze Spojených států v polovině 60. let a dobovými recenzemi a rozhovory. Vznikla tak unikátní vzpomínková koláž mimořádné ceny. Svazek je důležitým svědectvím o českém divadle a kulturním životě v období šedesáti let. Doprovozen je více než stovkou vzácných fotografií z Topolova rodinného archivu, z nichž většina je zde publikována poprvé.