Středomoří je druhá básnická sbírka Joãa Luíse Barreta Guimarãese, která po Tulákovi vychází v českém překladu. Jejím ústředním tématem je opět toulání – tentokrát po evropské středomořské historii a kultuře, od pravěku po současnost, krajinou skutečnou i duchovní. Středomoří by mohlo sloužit jako erudovaný průvodce po nejúžasnějších koutech světa, ale stejně tak by mohlo být i krabicí plnou pohlednic a suvenýrů z cest, objevenou kdesi na půdě. Básně Barreta Guimarãese propojují minulost s přítomností. Připomínají fotografie nebo krátká videa oživující dávné epizody, jsou jako zápisy ze zapomenutých deníků, na které jsme náhodou natrefili. Často se u nich nostalgicky zasníme nad míjejícím časem, vzpomeneme na významnou osobnost dějin nebo důležitou objevnou cestu, případně si s ironickým pousmáním vybavíme prožitou historku. Zachycují pomíjivé okamžiky, kdy nám vůně připomene dávnou lásku, kdy se rozhodujeme, zda odjet, či zůstat, nebo si uvědomíme, že jsme nuceni spokojit se s něčím, co vlastně nechceme. Uchovávají obyčejné, a přitom vzácné chvíle, jako když večer zapadá slunce, den se uzavírá a my můžeme být jen s vlastními myšlenkami. Jsou to příběhy, které nám jsou vlastní, které všichni prožíváme. Příběhy našeho všedního života.
