Další sbírka básníka a výtvarníka Pavla Preisnera.

Impuls pro psaní haiku přišel od Pavla Jungmanna. Sbírky haiku jsem si pořizoval během posledních dvaceti let. Vždy jsem byl příznivcem a čtenářem haiku, ale psát je mne nikdy předtím nenapadlo. Nepočínal jsem si tak, že bych si řekl, tak a teď napíšu sedmnáctislabičnou báseň. Když mne něco zaujalo, zkoušel jsem vjem poskládat do tří řádků o pěti, sedmi a pěti slabikách. Expozice a pointa. Nádech a výdech. Zpočátku mi texty přepadaly do čtvrtého verše, ale po poměrně krátkém čase jsem i bez počítání slabik začal skládat haiku kupodivu téměř bez potíží.

Čtvrtá sbírka poezie Pavly Melkové kontinuálně navazuje na autorčiny předešlé básnické knihy. Pokračuje v cestě procházení každodenností, na níž se prostor vnějšího prostředí prolíná s vnitřním světem člověka. Básně nám mohou otevírat oči, učinit vnímání citlivějším, rozeznívat duši. Po jejich přečtení už strom, zeď, horizont, ulice, řeka či kámen nejsou stejné jako včera. Listí tančí a ruší hrany města, bystřina prochází našimi zády, lopatky jsou zárodky křídel, dřevěná podlaha odhaluje bosým nohám řez životem stromu, voda prchá před nehybností země, přelévání stáda ovcí připomíná jedinečnost každé chvíle, strmý oblouk ptačího letu ukazuje tvar křivky záchrany, kůň nás učí, jak předat tíži těla zemi. Slova vykreslují obrazy okamžiků, v nichž se intimní subjektivní prožitek dotýká universa a stav duše se propojuje s vlastnostmi okolního světa. Autorka, architektka, má i díky své profesi dar hluboce vnímat jednotlivé a proměnit je v obecné, kterým je stavba básně, to je vzácné.

Soubor dvou knih. Rakouský básník Georg Trakl (1887–1914) stojí svým znepokojivým dílem na křižovatce moderních literárních směrů. Za svého života, který předčasně a tragicky ukončily události první světové války, napsal pouhé dvě sbírky poezie. Avšak obě se staly milníky moderního evropského básnictví: Básně (1913) s převahou vázaného verše v duchu dekadentního symbolismu a Šebestián ve snu (1915), kde dominuje volný verš a výrazná expresivita. Tento soubor přináší v jednom svazku obě Traklovy sbírky v překladu Radka Malého a s ilustracemi Heleny Hankeové.
Druhou částí souboru je studie Radka Malého s názvem Když v černém lese volá kos. Překladatel a germanobohemista Radek Malý ve své monografii usiluje zprostředkovat širší odborné a čtenářské veřejnosti současný pohled na Traklovu poezii, a to zejména v souvislostech její české recepce – neboť už od dvacátých let dvacátého století Trakl svým dílem výrazně zasahoval i do vývoje české poezie. Na základě analýz překladů básní, jejich srovnání, komentářů a interpretací se zjevuje plastický a čtenářsky přívětivý obraz nejen básnického světa Georga Trakla, ale i různých českých básníků, kteří se jím nechali inspirovat.