Faksimile kaligrafické práce s kolorovanými pérovými kresbami z roku 1940 od patnáctiletého syna architekta Rudolfa Welse a vnuka Šimona Welse. Doslov Pavel Holeka.



Nevíme, co Martina Welse vedlo k tomu, že ilustroval a okrasným písmem vyzdobil jednu z romancí Jaroslava Vrchlického. Zlo je přítomno v jeho dochovaných textech a kresbách jako poražená pohádková mocnost. Dospívající chlapec rozuměl možná své osobní situaci, stále omezenějšímu a krutějšímu „životu s hvězdou“, právě takto: zlo musí být nakonec poraženo tak jako v pohádkách. Trpělivě vyhlížel cestu „do horké Ameriky“, kam se rodině přes všechnu snahu nakonec nepodařilo získat vízum.

Oproti znovu probuzené májové přírodě v Jarní romanci byl chlapcův bezelstný svět zanedlouho nemilosrdně konfrontován s prostředím terezínského ghetta. Martin tam pracoval spolu se svým otcem v kreslírně technického oddělení, kde k jejich nejbližším přátelům patřil básník a malíř Peter Kien. Z Terezína byla celá rodina po téměř dvouletém pobytu transportována 6. září 1943 do Osvětimi a umístěna v tzv. terezínském rodinném táboře (Familienlager) Bauabschnitt II B v Osvětimi-Birkenau. Martin a jeho rodiče zahynuli pravděpodobně v noci z 8. na 9. března 1944, kdy byli v plynových komorách zavražděni ti, kdo přežili šest měsíců živoření v rodinném táboře.

Kniha vychází v roce 100. výročí úmrtí Jaroslava Vrchlického.

Existenciální, skeptická, uměřená a prostá poezie Jiřího Kárneta, psaná převážně v exilu na sklonku 40. let a počátkem let 50., zobrazuje dobovou vykořeněnost a vydanost člověka, který se, Bohem opuštěný, stává "nevěrnou napodobeninou sebe sama".

Kárnet, jako příslušník generace připravené o možnost svobodně se vyjadřovat, zprostředkovává svými texty okolnímu světu nebývale silné svědectví o mezní zkušenosti, v níž reflexe opakovaně a takřka automaticky sahají k metaforám starozákonním.

V souboru jeho básnické tvorby se kupí neradostné a apokalyptické vize, jež nejsou plodem nočních můr, snového deliria nebo snah o jakoukoli výstřední básnickou licenci. Naopak jde o velice skromnou, přesnou a na detaily citlivou zpověď. Nesvobodná kultura, společnost i člověk - jeden druhému - diktují odcizení a chlad. Na konci sil se básnický subjekt uchyluje k nebytí, resp. bytí v mlčenlivé, rostlinné dimenzi přírody. To, spolu s formální sevřeností a prostotou, odkazuje až ke kontemplacím Demlovým.

Knihu Smutný vítěz připravil editor a znalec Kárnetova díla Viktor Debnár. Je koncipována jako soubor všech sebraných Kárnetových básnických textů, ještě ve spolupráci se samotným autorem, který vloni ve svých jednadevadesáti letech zemřel.

Poměrně rozsáhlé literárnědramatické dílo Jiřího Kárneta není vzhledem k jeho dlouhodobému pobytu v zahraničí české veřejnosti známo. Jeho poezie vycházela tu a tam v exilových časopisech, v Čechách však nikoliv. Předmluvou tuto knihu opatřil František Listopad, doslov napsal Rudolf Matys.

Pavel Holeka (1945), básník a autor osobitých koláží, uspořádal téměř šedesát básní do pěti oddílů. Čtenář se v nich setkává s důvěrným vztahem ke krajině, lásce, slovu, světu či duchovnímu přesahu života. Patnáct koláží z cyklu Abstraktní básně navozuje jemné setkání psané a výtvarné poezie. Autor vědomě navazuje na českou tradici dvojdomé tvorby, kde báseň a obraz hledají společně svébytný poetický svět a svou souhrou vedou čtenáře k hlubšímu meditativnímu prožitku. V Holekově poezii "pracuje světlo", pokouší se "osídlit prostor, kde se přesnost zasnubuje s tajemstvím", píše v doslovu Rudolf Matys. Předchozí autorova kniha textů a koláží Hebrejská abeceda obdržela 1. místo v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2009. I v této Holekově sbírce obraz nasvěcuje slovo. A nakonec již jen sám básník: Městem se pohybují udušené růže…