„Detaily všité do látky její poezie, pospojované těmi nejvybranějšími vlákny.“ (Sinéad Morrissey) Rodinný a milostný život, doširoka rozevřené oči dětství, zarážející přiléhavost závratné imaginace – dvanáct básní nejčtenější irské básnířky mladší generace (nar. 1964). Přeložila Daniela Furthnerová.

Obsáhlý výbor z básnického a esejistického díla ruského postsymbolisty, pozdního souputníka akméismu, vůdčího představitele porevoluční literární emigrace Vladislava Chodaseviče (1886–1939). Dílo tohoto moderního Orfea, který programově „netrhal kruh“ klasické tradice a jehož ódické verše v exilu postupně zmlkaly pod tíhou „prozaismů žánrových výjevů z poválečných dní", bylo u nás dosud překládáno pouze fragmentárně, navíc exilová tvorba zůstávala až do devadesátých let zcela stranou. Kniha zahrnuje výbor z básnických sbírek Šťastný domek (1914), Cestou zrna (1920), Těžká lyra (1922), vrcholný soubor Evropská noc (1927), verše z pozůstalosti a eseje - Pompejský děs, Rozkymácená trojnožka (Puškin), Gumiljov a Blok, Hřebec s dekoltem (Majakovskij), Literatura ve vyhnanství, O Sirinovi (Nabokov), Umírání umění a jiné. Přeložili Petr Borkovec (básně) a Miluše Zadražilová (eseje).

Kniha Obětní kámen je průřezem z přírodní lyriky významného německého básníka a prozaika, rodáka z Litvy Johannese Bobrowského (1917–1965). Český čtenář se dosud mohl s Bobrowského uhrančivým viděním světa setkat v románu Levinův mlýn (1979), povídkovém souboru Litevské klavíry a výboru z básní Znamení popela (1967). Pro edici Opus překladatelé Josef Hiršal a Bohumila Grögerová tento výbor rozšířili o jednatřicet dosud nepublikovaných básní z posmrtné sbírky Wetterzeichen (Ukazatel počasí) a básní z pozůstalosti. Doplnili jej rovněž novým doslovem. Prostorem Bobrowského básní je především krajina jeho dětství, pomezí Východních Prus a Litvy, kde se, jak píší překladatelé svazku, „mísí slovanská a germánská kultura a jazyk rybářů, zemědělců, židovských obchodníčků s jazykem vyděděných kočovných kmenů“.