Kniha Umbra vitae je prvním českým knižním výborem básní jednoho z nejvýznamnějších představitelů literárního expresionismu, německého básníka Georga Heyma (1887–1912), který byl dosud zřetelným dluhem české překladové literatury. Obsáhlý soubor převodů dvou předních českých překladatelů, Ludvíka Kundery a Ivana Slavíka, postihuje celé údobí básníkovy tvorby, s důrazem na její závěrečnou a vrcholnou etapu, léta 1910–12. Součástí knihy je rozsáhlý doslov Ludvíka Kundery (vůbec první monografická česká studie zabývající se významem a souvislostmi Heymova díla) a soubor poznámek.

Šestá básnická sbírka Františka Dryjeho (1951) je volně inspirována jedním z posledních cyklů pastelových kreseb Evy Švankmajerové (1940 - 2005), nazvaném Vlci byli opět vysazeni v českých lesích (2004), jenž patří v jejím díle bezpochyby k nejvýraznějším - lze ho mimo jiné chápat jako bolestnou existenciální reflexi vědomí smrti a smrtelnosti. Básně a pastely mají stejná motivická i hodnotová východiska, která jsou oběma autorům společná či blízká: oba jsou významnými představiteli té tvůrčí (výrazové, imaginativní) linie, jejíž kořeny sahají do historie českého surrealismu (Nezval, Havlíček, Effenberger aj.). Dryje sám říká: "... pokouším se uchopit a zpracovat vnější, jakkoli ,vysoký' či ,nízký' podnět svým jedinečným způsobem ... pozřít jej a vyplivnout vtělený do mého masa a převlečený do mé kůže - pokouším se nahlížet svět především hranolem subjektivity, jenž lomí odněkud přicházející světelný svazek impulzu, a tak nasvěcuje cestu k jedině platné, imaginativní komunikaci.

Výbor z básní v próze u nás dosud málo známého židovského, francouzsky píšícího autora (1912–1991). Překlad Helena Beguivinová.