Je únor 1998. Zatímco v japonském Naganu probíhají olympijské hry, na lyžařský výcvik míří sedmáci jedné z pražských škol. Vedou je stárnoucí a vyhořelý Dan, vitální Thaya a čerstvý absolvent pedagogické fakulty Boris. V pohraničí potkávají životem otlučeného samotáře Vlada, jeho synovce, tajemného Jima, a podnikatele Houfného. I když jsou tu všichni kvůli dětem a lyžování, společný pobyt otvírá také možnost zastavit se, ohlédnout se zpět za prožitými lety a přemýšlet o budoucnosti. Někteří odhalují svá skrytá tajemství a přijímají dlouho odkládaná rozhodnutí. Jiní se musí vyrovnat s nečekanými ztrátami. Pro některé však zůstanou životní cesty i nadále zaváté. Vítězství českých hokejistů na olympijských hrách s sebou přinese mohutnou vlnu euforie, která však v sobě skrývá i mírnou pachuť.

Dvacet let připravovaná trilogie CoDex 1962 je Sjónovo největší a nejambicióznější dílo. Splétá v něm starověká i moderní témata do jedinečného vyprávění, které zahrnuje snad úplně všechno — beletrii, historii, teologii, folklór, film, poezii, komiks, mýtus, drama a samozřejmě bohatou tradici islandského vypravěčského umění. Vypravěč knihy Josef Löwe se narodil v roce 1962 — ve stejném roce, dokonce ve stejném okamžiku jako autor. Jeho příběh však začíná daleko dříve v postavě hladovějícího židovského uprchlíka za druhé světové války. V maloměstském německém hostinci naváže vztah s místní pokojskou a společně pak stvoří z kousku hlíny dítě, ne nepodobné mýtickému Golemovi. Jestliže první díl je milostným příběhem, druhý je pak příběhem detektivním. Löwe přijíždí na Island se svým hliněným dítětem v krabici od klobouku, aby se zapletl do záhadné vraždy. Na konci této části jeho hliněný syn ožívá. V závěrečné části, která se odehrává v současném Reykjavíku, se Josefův příběh stává science fiction. Pomalu začne vycházet najevo, co se za Josefovým příběhem doopravdy skrývá. Geneze celé knihy se pak uzavírá do kruhu a my nahlédneme na nebezpečnou cestu, která by lidstvo mohla čekat. Budoucnost však podle Sjóna není tak temná, jak se nám může v současnosti zdát

S.d.Ch. – Molièrův učeň

Z šetiletého předstírání role správce opravdového fotbalového areálu FC Háje vytěžil bývalý fotbalový brankář S.d.Ch. nejen touto brilantně lehkou humoristickou sportovní povídkou, ale i její divadelní podobu, kterou můžete vidět v Klubovně Spolku Kašpar. Jedinou a hlavní roli ve hře nazvané Politika správcovny hraje Jakub Špalek, který autorovi prozradil, že: „diváci vnímají představení jako přesný otisk skutečnosti. Oni to asi formulují jinak, nicméně dobrou zprávou je, že lidé už chápou i utopickou fikci jako realitu. Čímž chci říct, že se relativizace dosavadních zoufalých představ o světě slibně rozvíjí.“

***

„Zatímco na stěnách obdivuješ tyhle krásné hokejové vzpomínky, řeknu ti něco o fotbalistech. Styk s míčem jim promění už tak nekomplikované vědomí na nejprimitivnější trans. I proto jim říkám dementi. Takže jestli chceš, aby ses s nimi ještě někdy shledal, musíš klíče od tréninkových branek opatřit silným metrovým provazem, který provlékneš půlmetrem plastové trubice v reflexní barvě, kterou získáš nařezáním zničené tyče od rohového praporku, jež někdo přerazil nohou při skluzu nebo rukou při oslavném rituálním záchvatu. Ne že by byli dementi schopni takto vybavené klíče vrátit do správcovny, ale díky reflexní trubici je snáz najdeš na místě, kde je po­hodí a zapomenou. Někde poblíž se bude válet taky řetěz se zámkem, takže budeš moct branky připoutat zase zpátky ke hrazení. Jinak ti je v naší zemi s tisíciletou křesťanskou tradicí ukradnou.“

***
„Potřebuješ někam letět?“ ptám se dementů, co chtějí klíče od balónů. A nevydám jim je, dokud neřeknou klíč od skříně na míče. Příště to zase neřeknou, ale nevadí. Tak je zase trapno. A přespříště znovu. Nesmíš polevit!“

***
„Jehlu k nahušťování míčů ohnou v řádu dní, hadičku ke kompresorové pistoli zlomí týdně, kompresorovou pistoli poškodí měsíčně. Hořkost, kterou tě tahle skutečnost občas naplní, rozptýlí jen vděčné vzpomínky kantýnského na časy, kdy v našem klubu hrál i ženský tým. „Sedmnáct zelenejch a pivka taky všechny?“ ptala se pokaždé kapitánka Jarka hráček, vzpomíná kantýnský. „A pak to sem ser až do bezvědomí!“ dodává kantýnský vždycky, co tenkrát přikázala Jarka. Muž, jenž se proslavil tím, že v roce 1981 pronásledoval s hákem na tahání bas trojici perverzáků i s jejich praporky a píšťalkou, která nařídila nespravedlivou penaltu, až k přehradní hrázi, tě svou nostalgií po ženské něze vždy spolehlivě dojme.“

Stran: 64 / Vazba: V4 / Úprava: JT / Ilustrace: Zuzana Bramborová / Náklad: 200 ks / Vyšlo: 2024

nakl.Officina Praga