Prozaická prvotina známé historičky a teoretičky umění Mileny Slavické vrací čtenáře do předlistopadové skutečnosti druhé poloviny dvacátého století a s odkazem na Nerudovy Povídky malostranské před ním vyvolává neveselý svět „ponížených a vyvržených“. Pražské Nuselské údolí, kde se příběhy odehrávají, není jen kulisou, ale se svou zanedbaností, lokální svérázností a odstrčeností se znaky maloměsta uprostřed velkoměsta se stává důležitou součástí děje. Čtyři postavy splétají ve čtyřech navzájem propojených povídkách svými osudy román jako portrét odpudivé doby, která lidem, jejichž karty byly od samého počátku rozdány k prohře, nic nepromine a naopak se vklíní do každé skuliny jejich nejintimnějšího soukromí. Autorce se podařilo sugestivně popsat osudy dětských přátel, jejichž životy těžce poznamená a nakonec i přemůže komunistická přítomnost i lidská malost, proti nimž jsou bezmocné i ty nejopravdovější city a přátelská pouta.

Po knihách Panoráma paměti a Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989 vydává nakladatelství Torst již třetí knihu historika jazzové hudby, hudebního publicisty a překladatele Lubomíra Dorůžky. Autor se v ní v krátkých textech vrací ke svým dosud nezaznamenaným vzpomínkám a v čtenářsky přitažlivých, živých textech mísí záznamy snů, úvahy, historky a postřehy ze světa populární hudby, jazzu i celé české společnosti za dobu posledních šedesáti let.

Literární událost roku 2002. Román dvaadvacetileté studentky Petry Hůlové je mimořádně vyzrálým prozaickým dílem. Jeho děj se odehrává v Mongolsku, osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do neopakovatelné atmosféry života v Mongolsku.