Rozsáhlá kniha vzpomínek významného českého diplomata Jaromíra Kopeckého (1899-1977) je významným příspěvkem k poznání československých dějin 20. století. Kniha líčí autorovo dětství a mládí, studia a působení v meziválečném studentském hnutí. Zachycuje též jeho první léta v diplomacii - působení v Rumunsku a Jugoslávii - a zejména nejvýznamnější část jeho života - práci ve Švýcarsku za války, kdy jako významný člen československého zahraničního protinacistického odboje organizoval zpravodajské spojení mezi domácím odbojem a Benešovou exilovou vládou v Londýně. Po válce byl jmenován československým velvyslancem ve Švýcarsku, poté pracoval na ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Po únoru 1948 byl z politických důvodů zatčen, odsouzen a celá padesátá léta vězněn. Své paměti napsal na počátku sedmdesátých let. Kniha je doplněna rozsáhlým fotografickým doprovodem, jmenným rejstříkem a doslovem historika Josefa Tomeše.

Prozaik, překladatel, editor a vysokoškolský učitel Marek Nekula předkládá ve své próze Otec čtenářům osud rodiny neoddělitelně prolnutý se středoevropským osudem dvacátého století. Hlavní motivickou linkou vyprávění je snaha pochopit pro dítě nesrozumitelný odchod otce od ženy a dětí a nejednoduché navazovaní potrhaných nitek vztahů a hledání způsobů vzájemné domluvy. V dospělém věku hlavního hrdiny pak sledujeme jeho úsilí nenásledovat otcovu cestu, nezraňovat stejně, jako to činil on, a zároveň bezděčné opakování téhož v jiném čase, ale ve stejně zraňující podobě. Příběh nás provádí několika generacemi rozhodujícími se nešťastně v nepříliš šťastných dobách, které zamotávaly lidem životy a dávaly jim jen velmi malou možnost výběru.