Román vypráví o životě v exilu a o hledání spravedlnosti. Zatímco v rodné zemi komunisté budovali diktaturu, stavěl Jan Antonín Baťa v brazilské džungli nové Zlíny. Ideál nadšeného baťováka s pevně naplánovaným životem dostává na novém kontinentu úplně jiné rozměry a boj s chaosem nikdy nekončí. V románu se Jan Antonín snaží posmrtně vyprávět svůj příběh tak, jak ho prožil on, a ne jak ho líčila komunistická propaganda a její historikové. Vzpomíná na své nejbližší spolupracovníky a rádce, na vyhrané i prohrané bitvy, a nehodlá ze světa zmizet, dokud nenajde spravedlnost. Ale o starém i novém životě nevypráví sám. Hovoří o něm také ženy, které s ním žily exilový život v Brazílii — dcery Ludmila a Edita i vnučka Dolores, zeť Ljubodrag a další jeho souputníci. Suverénní vypravěčka Markéta Pilátová vystavěla na základě rodinných vzpomínek, deníků, dokumentů, Baťových prozaických i básnických pokusů neobyčejně čtivý román dvacátého století, v němž tolik jednoznačných činů lze interpretovat tolika protikladnými způsoby.

Krylogie, jež nyní vychází ve druhém samostatném knižním vydání, patří k nejpozoruhodnějším dílům v dějinách české populární hudby, ale stejně tak je i významným dílem literárním. Po roce 1989 to byla právě její knižní podoba, jež našla svou cestu k české veřejnosti, ať už ve vydání samostatném (1994) či v rámci třetího svazku Krylových Spisů (Torst 2000). Původní rozhlasová podoba díla byla známa jen těm posluchačům Svobodné Evropy, kteří měli to štěstí slyšet všech čtrnáct padesátiminutových pořadů tvořících Krylogii – naposledy v roce 1989 –, případně těm, kterým se do rukou dostaly amatérské nahrávky tohoto rozhlasového cyklu. Krylogie obsahuje vedle unikátního Krylova vzpomínání i většinu textů jeho písní z let 1960 až 1986, a také mnoho ukázek z jeho poezie.

Tomáš Stejskal (1970–2012) byl klavírista, absolvent Pražské konzervatoře. Koncertoval v Čechách a ve Francii s všestranným repertoárem. Někdy ze záliby či z nouze pracoval jako zedník na stavbách. Byl pravidelným sezónním sběračem jahod na plantážích v Normandii. Byl velký čtenář knih v originále (francouzština, němčina, ruština), současné i klasické literatury a antických textů, které svébytně vykládal. Byl umělcem dialogu, víc naslouchal, než mluvil. Psal básně, eseje, náčrty povídek a v posledních letech si kreslil deník na čtverečky papíru. V jeho pozůstalosti se snad najde i několik hudebních skladeb. Ačkoli byl vynikající virtuos, nebudoval si kariéru. Kriticky se díval na prostředí měst, zvláště na severu Čech. Jeho manželka se dvěma dětmi je hudební teoretička a režisérka. Román „Sametová 17“ nepojednává o politice. 17 je číslo domu ve stejnojmenné liberecké ulici, kde bydlela jeho nezletilá milenka, studentka baletu. Hrdina románu přihrává do rytmu na umělecké škole, z které ho právě kvůli tomuto vztahu vyhodí. Jak může děj dopadnout...? Jde o román, deník, novelu či literární scénář? 200 stran strojopisu je synopsí trilogie: láska, život, smrt. Než začnete tuto vzácnou knihu číst, velmi pozorně si všimněte úvodních citátů z díla G. Grasse a J. W. Goetha.