Kniha představuje průřez literárním dílem Aloyse Skoumala (1904–1988) od mladicky zjitřeného vyznání z dvacátých let po literárněhistorický esej a trs rukopisných aforismů z let sedmdesátých. Do vymezeného žánrového spektra spadají epigramy, vlastní verše, deníkové záznamy, významný proslov na 1. sjezdu českých spisovatelů a různě odstíněné a koncipované výklady osobností literatury i kulturněhistorického prostoru. Pestrý textový materiál je rámcově uspořádán do dvou celků. První z nich obsahuje texty literárněhistorického a kritického charakteru, většinou doslovy a jubilejní medailony. Druhá část svazku představuje Skoumala spisovatele – epigramatika, satirika a pohotového glosátora. Jejím jádrem je nikdy nepublikovaná sbírka Budiždán, epigramatická a aforistická žeň více než tří desetiletí. Za ní jsou uvedeny příbuzné texty do ní nezařazené. Časově i tematicky je tato část spojena se Skoumalovým deníkem z let 1955–1956. Deník nejen ukazuje zákulisí české literatury a kultury daného období, ale rovněž dovoluje poznat metodu Skoumalova tvoření vycházející ze specifického ironizujícího hněvu (odtud název svazku Spiritus iratus), v českém prostředí jedinečného. Závěrečné zklidnění po obou provázaných, expresí nešetřících kritických textech představuje zařazení dvou básnických vstupů, útlý soubor přírodní lyriky z pobytů ve východočeské Budislavi a vlastivědně zaměřená skladba z téhož kraje určená dětem. Editorka Dagmar Blümlová se osobností Aloyse Skoumala zabývá již bezmála třicet let; se Skoumalem se osobně setkala a napsala o něm monografii.

Soubor kritického, esejistického, literárněvědného a publicistického díla významného českého básníka a prozaika Karla Miloty (1937–2002). Vedle pronikavých literárních kritik ze šedesátých a devadesátých let jsou zde zastoupena též všechna klíčová témata Milotova literárního zájmu: česká systémová poezie, dílo Emila Juliše, prozaické dílo Vladimíra Párala a Milady Součkové, česká a ruská poezie i český historický román. Objevné jsou Milotovy eseje o vážné hudbě, první vydání jeho dosud nezveřejněné rozsáhlé práce Vzorec řeči a řeč vzorce, jejíž vydání bylo v roce 1970 zakázáno, a fejetony a publicistické texty z let devadesátých. Milota se v knize Vzorec řeči představuje jako mimořádně pronikavý kritik, jedinečný literární analytik a vynikající esejista – jeden z největších, jaké česká literatura v druhé polovině dvacátého století měla. Svazek je doprovozen ediční poznámkou Jana Šulce a jmenným rejstříkem.

Básník, prozaik, překladatel a historik Jiří Kovtun napsal ve své monumentální trilogii Tajuplná vražda – Masarykův triumf – Republika v nebezpečném světě jedinečného průvodce po novodobých českých dějinách od Hilsneriády do konce prezidentství T. G. Masaryka v roce 1935. Na více než dvou tisících stran popsal velké české dějiny, ale zachytil i mnoho ze života a myšlení dané doby. Trilogii zamýšlel rozšířit v tetralogii svazkem Republika v obležení, zachycujícím první prezidentství Edvarda Beneše, léta 1935–38, se zaměřením na zahraniční politiku a mezinárodní souvislosti československé tragédie. I zde se Kovtun pohyboval na pomezí beletrie a historické práce. Více než šest let sbíral historický materiál a podklady – zejména v zahraničních archivech –, a přes dva roky knihu psal. Bohužel jeho práci ukončila předčasná smrt. Republika v obležení zůstala nedokončena: ze tří plánovaných oddílů knihy autor dokončil pouze oddíl první. Ten však byl dokončen zcela – a nyní vychází jako samostatná knižní publikace, již předmluvou a závěrečným historickým kalendáriem doplnil odborník nad jiné povolaný, historik prof. Robert Kvaček. Knihu k vydání připravil Jan Zelenka.