Obsáhlý svazek korespondence básníka Františka Hrubína a literárního historika a kritika Václava Černého vypovídá nejen o mimořádném přátelství obou spisovatelů, o době, v níž žili, a lidech, s kterými se stýkali, ale je i důležitou knihou o novodobé české poezii a českém básnickém překladu. Knihu edičně připravila Růžena Hamanová, která dopisy doprovodila obsáhlými poznámkami, komentáři a citacemi z dopisů jiným adresátům, čímž vytvořila jedinečnou mozaiku vypovídající o době a české literatuře před a po Únoru 1948. Knihu doprovodila též jmenným rejstříkem, obsáhlým doslovem a obrazovou přílohou, která vůbec poprvé zveřejňuje humorné kolážované časopisy z Hrubínova přátelského okruhu (K. Lhoták, J. Schwarz-Červinka, J. Rychlík ad.), vydávající svědectví o původním českém literárním "pábitelství" na přelomu 40. a 50. let.

Pod divokým i hravým povrchem publikace se skrývá intimní příběh o hledání vlastní dospělosti s břitvou v ruce, nad kterým se tají dech. Ze svého trojjediného talentu dramatika, lyrika a výtvarníka vytěžil E. L.Tobiáš originální a zralou prozaickou prvotinu, která se vzpírá žánrovému zařazení a poskytuje mimořádně silný čtenářský zážitek. Kniha je ojedinělým autorským artefaktem, v němž se text kongeniálně doplňuje s barevnými ilustracemi a experimentální grafickou úpravou.