Kniha významného českého literárního teoretika, bohemisty a rusisty, působícího v letech 1969-93 na univerzitě v Amsterdamu, je bohatě ukotvená v obrovském množství novodobé světové literatury obecně estetické, literárněvědné, sociologické, antropologické a psychologické. Zachycuje proměny vnímání umění (literatury, výtvarného umění, fotografie, hudby, divadla, filmu) v novodobém světovém myšlení, všímá si ovšem i proměn umění samého, jak se odehrávaly v průběhu téměř celého 20. století. Knihu je možno považovat za jakousi summu Grygarova přemýšlení o obecných otázkách umění a estetiky, práci souhrnného významu, jakých je v novodobém českém estetickém a literárněteoretickém myšlení jen málo.

19. svazek edice Fototorst. Tono Stano (* 1960 ) patří k nejznámějším fotografům své generace. V letech 1975-79 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, 1980-86 na pražské FAMU. Během studia v Praze se svými slovenskými kolegy z FAMU doslova vtrhl do českého prostředí inscenovanými snímky s výraznou pohybovou a metaforickou složkou, které částečně ovlivnilo umění performance. Z této „slovenské vlny“ se Stano stal nejvýraznější osobností v obou dnes již odděleně se vyvíjejících kulturách - slovenské i české -, i když zůstal trvale usazen v Praze. Od hravé nevázanosti a nadsázky svých počátků se postupně dopracoval k brilantním černobílým snímkům, v nichž ženský akt zpracovává světlem a stínem do téměř abstraktních tvarů, které provokují tajemnou neurčitostí. Začátkem 90. let inscenoval první akty v přírodě a tento zájem se mu pak stal náplní po zbytek celého desetiletí. Dosud neukončený volný cyklus aktů v přírodě zveřejnil na výstavě s názvem Fascinace (2001).