Kniha Plasy 1981 zachycuje fotografickou výstavu, která se stala jednou z nejvýznamnějších událostí české nezávislé kultury v normalizačním dvacetiletí 1969–1989. Výstava v Plasech byla vyvrcholením tříleté výstavní činnosti v pražském Činoherním klubu, kde se na výstavách 9 a 9 & 9 představila celá jedna generace českých fotografů. Ústřední osobností, která kolem sebe tyto fotografy soustředila a všechny výstavy uváděla, byla historička fotografie Anna Fárová. Na zahájení přijeli nejen významní francouzští novináři, ale i světoví fotografové Henri Cartier-Bresson a Marc Riboud. Kniha Plasy 1981 přináší v úvodu dosud nepublikované texty Anny Fárové spolu se vzpomínkovým textem Christiana Caujolla. Následují bloky fotografií všech tvůrců z Plasů, doprovozené texty Anny Fárové z katalogů výstav 9 a 9 & 9. Závěr knihy tvoří dobové recenze z francouzského a českého tisku, unikátní fotografie Henri Cartier-Bressona a Marca Ribouda a rozsáhlá fotografická část dokumentární – fotografie v této části jsou kolektivním dílem všech účastníků výstavy v Plasech.

Brazilská spisovatelka Ana Mirandová (*1951) vstoupila do literatury na přelomu 70. a 80 let. Její románová prvotina Peklo ráje z roku 1989 se v Brazílii stala bestsellerem a takřka obratem vyšla v desítce zemí. Původní název románu zní Boca do Inferno. Doslova to znamená Pekelná huba, ale také Brána do pekel. I samu knihu můžeme číst dvakrát doslova, a přesto dvakrát jinak. Budeme-li ji číst jako Pekelnou hubu, pohroužíme se do detektivního příběhu, k jehož protagonistům patří velký barokní básník, právník a bonviván Gregório de Matos (1636-1695), muž, jehož lid pro nevymáchané útoky na špínu světa počastoval přízviskem Pekelná huba. Budeme-li román číst jako Bránu do pekel, nahlédneme do nevšední kroniky koloniální Brazílie, časoprostoru, který se vymkl z kloubů evropské kultury a stal se rajským peklem, kde se výhonky evropského ducha po vzoru tropické vegetace proměňují v liány, jejichž zrádnému objetí sotva co dokáže uniknout. Ana Mirandová je tvůrkyní historického románu jako moderně mnohohlasého žánru, který může být alternativou k akademické historiografii. Zaměřuje se na momenty obestřené dohady a otazníky, jimiž může do dějin vstoupit současnost, vnášet do nich uměleckou obrazotvornost a donutit je tak odpovídat na dnešní otázky a starosti. Román z portugalského originálu přeložila a doslov napsala Šárka Grauová.